Červený Trpaslík - Vyhledávání hlášek

S10E04 - Zapletení

Pohled na Trpaslíka částečně zespodu.

LISTER vchází do řídící místnosti, v ruce má dvě piva, ale uvidí cosi na panelu a hned volá KRYTONa interkomem.

LISTER:

LISTER: Krytone, to jsem já, jseš tam?

KRYTON:

KRYTON: Ano, pane. Jsem tady, slyším vás. Přepínám.

LISTER:

LISTER: Na malym monitoru 2 něco je. Divnej tvar, fakt vobrovský, co to je?

KRYTON:

KRYTON: To je váš kebab, pane. Jak jste si přál, Přepínám.

LISTER (užasle, zároveň bere kebab do ruky – ten ja zabalený v papíru): Co – tohle je kebab? (Podívá se dovniř) Tyjo, je děsně velkej. Je to monstrum!

KRYTON:

KRYTON: Velké kuřecí döner kombo, salát, chilli omáčka. Přepínám.

LISTER zatím kebab rozbalí úplně: Bezva, jdu na steč.

KRYTON:

KRYTON: Hodně štěstí, pane.

LISTER se snaží najít místo, kde by se mohl do kebabu zakousknout, po chvilce se mu to podaří, ale spousta omáčky mu vyteče do panelu. Ten párkrát zajiskří a pak začne hořet. V místnosti se spustí poplach. LISTER ale nelení a uhasí požár pivem a další omáčkou z kebabu. Vypadlé maso si pak naláduje zpátky do kebabu a posadí se s nohama nahoře. Zase se velkou chutí zakousne do svého monstra. Na monitoru se objeví oznámení, že byly nalezeny další formy života nedaleko lodi.

LISTER (položí kebab na panel): Co? Ty vado!

LISTER začne datlit do klávesnice.

Přijde RIMMER: Co to tu páchne? Vypukl tady požár?

LISTER (s klidem, dál se věnuje monitoru): Jenom malej, uhasil jsem ho pivem.

RIMMER:

RIMMER: Ježiši, Listere, to je hrůza!

LISTER:

LISTER: Nepanikař, mám eště jedno!

RIMMER:

RIMMER: V řídícím centru nesmíš jíst a ani popíjet! Zdravotní a bezpečnostní protokol 121.

LISTER:

LISTER: Koho zajímá zdraví a bezpečnost? Na tomhle měsící je život 200 kiláků na východ. Mrkneme na to.

RIMMER:

RIMMER: Listere, všechn tyto protokoly mají svůj účel. Chrání posádku.

LISTER:

LISTER: A jakou? Původní posádku? Všichni zahynuli, pamatuješ?

RIMMER:

RIMMER: Přesně.

LISTER:

LISTER: Kvůli tobě!

RIMMER:

RIMMER: Přesně.

LISTER:

LISTER: Když jsi neutěsnil tepelnej štít a únik radice je spálil na škvarek.

RIMMER:

RIMMER: Přesně. Z toho důvodu byly všechny tyto protokoly aktualizovány. Protože, konec konců, kdo nesl skutečnou vinu na té nehodě – člověk, nebo systém?

LISTER:

LISTER: Člověk.

RIMMER:

RIMMER: Byl to tedy člověk?

LISTER:

LISTER: To byl, jo.

RIMMER:

RIMMER: Nebo to byl systém?

LISTER:

LISTER: Byl to člověk, rozhodně člověk.

RIMMER:

RIMMER: Nebo to byl systém?

LISTER:

LISTER: Člověk!

RIMMER:

RIMMER: Systém, který dovolil technikovi opravovat tepelný štít bez řádného výcviku, či know-how. Systém, který od té doby kompletně předělala moje maličkost, aby se taková nehoda už neopakovala.

LISTER:

LISTER: Éh, takže chceš říct, že sis vzal cenný ponaučení z vyhubení posádky a v důsledku toho jsi upravil bezpečnostní předspisy a vytvořil jsi bezpečnější prostředí pro posádku, kterou jsi vyhubil?

RIMMER:

RIMMER: Klidně se posmívej. Tak, jako tak, máme nové předpisy, a to znamená, že vyplníš formulář zprávy o nehodě kvůli tomu ohni.

LISTER:

LISTER: Co?

RIMMER:

RIMMER: A pak ji odevzdáš na Útvaru pro posuzování zpráv o nehodách k rukám bezpečnostního inspektora.

LISTER:

LISTER: A kdo to, do kosmu, má bejt?

RIMMER (s neskrývanou radostí): Já!

RIMMER vytáhne zpod panelu trochu silnější eurodesky plné papírů a mrskne je před LISTERa.

LISTER:

LISTER: Žádný blbý formuláře vyplňovat nebudu. Jdu se mrknout na ten měsíc.

RIMMER:

RIMMER: Když to zasklíš, může někdo přijít k úrazu.

LISTER:

LISTER: Jo, ty, jestli nezavřeš kušnu!

LISTER vezme desky do ruky a počítá stránky. Pak se otočí na RIMMERa.

LISTER:

LISTER: Tak počkat, má to dvacet stran!

RIMMER (s úslužnou poklonou): Další části ti pošlu později.

Chodba, KOCOUR poskakuje kolem s knihou v ruce, jako by chtěl zabít nějaký otravný hmyz. Přijíždí ale KRYTON s laboratorním stolkem, kde má mikroskop a spoustu všech laboratorních hejblátek.

KRYTON:

KRYTON: Ponocujete, pane?

KOCOUR (pořád se ohlíží po své oběti): Jsem na lovu. Chci sejmout (naznačí činnost knihou) toho pitomýho vesmírnýho mola. Ten hajzlík mě vždycky převeze.

KRYTON:

KRYTON: No, taky mají IQ 2, pane.

KOCOUR:

KOCOUR: Jednu chvíli je tady a druhou fuč, já se z něj zvencnu! Co děláš ty?

KRYTON:

KRYTON: Provádím testy na krystalech, které jsem extrahoval z kvantové tyče, pane. Jako vedlejší schopnost umění transportovat svoji hostitelskou loď má tyč kuriozní schopnost synchronicity.

KOCOUR:

KOCOUR: To je divný. Když jsem spal, zdál se mi sen, že děláš něco bláznivýho s krystalama.

KOCOUR + KRYTON (postupně jsou čím dál vylekanější): Jaká podivná náhoda! Ne! Řekli jsme to oba najednou! A tohle! Co se to děje? Proč říkáme všechno zároveň? Patrně jen náhoda.

Na konci oba šokem povyskočí a naznačí, že budou radši mlčet. KRYTON pak vezme pinzetu a přenese krystal do jiné nádobky.

KRYTON:

KRYTON: Tím se to asi spravilo.

KOCOUR:

KOCOUR: Ta rourka způsobila, že jsme mluvili naráz?

KRYTON:

KRYTON: Pochybuji, pane.

KOCOUR + KRYTON: Patrně jen náhoda. (Oba se opět leknou)

KOCOUR (vyděšeně): Óóó, co – co se to, sakra, děje?

KRYTON:

KRYTON: Zdá se, že krystaly alespoň dočasně vybudily naši psychiku a my se tak stali náchylnější k náhodě. Píše se o tom ve fascinující knize od vědce Arthura Koestlera. Jmenuje se Kořeny náhody.

KOCOUR pomalu vykuleně zvedne knihu, kterou má v ruce – je to přesně ta, o které KRYTON mluví.

KOCOUR:

KOCOUR: Tady je! Neni to divný?

KRYTON:

KRYTON: Koestler říká, že se náhoda častěji přihodí lidem ve stavu vypjatých emocí, protože emoce potlačí vědomí a zároveň posílí nevědomí.

KOCOUR:

KOCOUR: Takže, pokaždý, když jsme spolu a rozrušený, zažijem pravděpodobně tuhletu náhodu.

KRYTON:

KRYTON: Pouze dočasně, pane.

Pak se oba podívají směrem, kde se zrovna ozývají zvuky vesmírného mola: Vesmírný mol!!

Pohled na trpaslíka ve vesmíru.

KRYTON vchází na LISTERovu ubikaci, před sebou stále tlačí laboratorní vozík.

KRYTON:

KRYTON: Pane, vskutku fascinující události na – (Začne se rozhlížet kolem, protože LISTER tam není) Pane Listere?

Pak vezme ze spodku vozíku pár šanonů s nápisem JMC a uvidí LISTERa skrze okýnko, jak se vznáší ve skafandru a mává na něj, aby mu šel otevřít. Postupně ale taky mizí ze záběru.

LISTER:

LISTER: Krytone! Krytone, otevři dveře, zapomněl jsem klíč! Otevři dveře, pusť mě dovnitř!

KRYTON pak vyběhne, aby LISTERa pustil. Jakmile je LISTER bezpečně v lodi, KRYTON spustí.

KRYTON:

KRYTON: Pane, co jste, u všech kvarků, dělal venku?

LISTER:

LISTER: Dobejval se dovnitř, nebylo to poznat? Od jednoho skauta přišla zpráva o známkách života. Byl jsem to s Kosmikem vočíhnout.

KRYTON:

KRYTON: To už je za 10 let druhý měsíc se známkami života. Netušil jsem, že je v téhle končině vesmíru tak živo.

LISTER:

LISTER: Jó, je tady blázinec. Člověk nemá chvilku klidu. Jmenujou se BUCHOvé – Biologicky Upravený CHroupači Odpadu. Stvořili je na Zemi, aby pojídali smetí. Jejich trávicí soustava si poradí s usazeninama, bahnem i splaškama. Jsou furt v lihu a svym dechem by mohli pískovat fasády.

KRYTON:

KRYTON: To vám moc přeju, pane! Konečně máte příležitost najít si nové kamarády.

LISTER:

LISTER: Sondoval jsem, jestli nevědi o Kochanský.

KRYTON:

KRYTON: A věděli?

LISTER:

LISTER: Né, neviděli ji. Celej večer jsme chlastali whisku a hráli poker. Kažopádně –

KRYTON (skočí mu do řeči): Mimochodem, pane, proč jste byl venku s jetpackem?!

LISTER:

LISTER: Nech mě domluvit. Jak jsem řikal –

KRYTON:

KRYTON: Kde je Kosmik?

LISTER:

LISTER: Jak jsem řikal – seděli jsme kolem –

KRYTON:

KRYTON: Pane, vy jste Kosmika prohrál v kartách?

LISTER:

LISTER: Zkazil jsi mi pointu! Nedívej se na mě takhle. Má to i svoje klady.

KRYTON:

KRYTON: Své klady? A jaké asi? V čem jsou ty klady?

LISTER:

LISTER: Prohrál jsem i Rimmera. Vyzvednou si ho v pátek.

KRYTON:

KRYTON: To je zítra! Pane, co si, proboha, počneme?

LISTER:

LISTER: Já vim, čtyřiadvacet hodin, to bude horší, než bejt dítětem na Štědrej večer. Nó, tak jó, klídek. Zejtra se tam vrátim a nějak ho vyreklamuju. Kosmika taky.

KRYTON:

KRYTON: Ještě k panu Rimmerovi – prosil mě, abych vám dal tohle (podává mu šanony) – jde o zprávu o nehodě. Máte to vyplnit.

LISTER vezme desky a hodí je do přechodové komory: Díky, Kryťáku! Dobrou!

KRYTON pak šanonům zamává, jak letí vesmírem…

KRYTON je v LISTERově ubikaci a suší lžíce – průduchem ze… sedací části svého těla. Do ubikace vchází RIMMER a s podivem se dívá na KRYTONa.

KRYTON:

KRYTON: Jen suším příbory, pane. Svým tepelným fukárkem.

RIMMER:

RIMMER: Krytone, kde je Lister? Viděls ho?

KRYTON:

KRYTON: Myslím, že by mohl být v řídícím centru. Měl už příležitost, aby s vámi promluvil?

RIMMER:

RIMMER: Proč?

100

KRYTON:

KRYTON: Ale nic, to já jen tak.

101

RIMMER:

RIMMER: Nevíš, jestli už vyplnil ten stoh bezpečnostních formulářů?

102

KRYTON:

KRYTON: Asi bude potřebovat další várku. Víte, došlo k drobné nehodě u přechodové komory a ta lejstra nešťastnou náhodou vcucnul vesmír.

103

RIMMER:

RIMMER: Další nehoda? To musí vyplnit dva štosy formulářů Zprávy o nehodě. Dojdu pro ty lejstra.

104

KRYTON:

KRYTON: Ehh, vlastně to nehoda tak docela nebyla…

105

RIMMER:

RIMMER: Chceš říct, že je spláchnul do vesmíru?

106

KRYTON:

KRYTON: Tak bych to zrovna nenazval, pane, eh –

107

RIMMER:

RIMMER: Dodržel bezpečnostní předpisy? Vyplnil formulář pro Odhad rizika nehody komory než se otevřela?

108

KRYTON:

KRYTON: To mohlo být opominuto, pane.

109

RIMMER:

RIMMER: To na něj čeká další štos formulářů. Nevím, jeslti jich mám dost.

110

RIMMER odejde, KRYTON dokončí svoji sušící odyseu.

111

RIMMER nese velkou bednu se šanony k přechodové komoře, před níž bednu zanechá. Na sklo dveří nalepí desky s protokolem č. 46.

112

RIMMER:

RIMMER: Splachovat bezpečnostní zprávy do vesmíru. To mu tedy neprojde…

113

LISTER sedí v řídící místnosti, něco datlí do klávesnice. Na sobě má župan a velký šátek kolem krku. Přichází RIMMER.

114

LISTER:

LISTER: Musí existovat ňáký řešení.

115

RIMMER:

RIMMER: Zrovna jsem mluvil s Krytonem a řekl mi, cos provedl.

116

LISTER:

LISTER: Fakt?

117

RIMMER:

RIMMER: A musím říct, že jsem zklamaný, ale ani trochu překvapený.

118

LISTER:

LISTER: Jo? Neseš to teda líp, než jsem čekal.

119

RIMMER:

RIMMER: Nic od lidí nečekej a nikdy tě nezklamou.

120

LISTER:

LISTER: Rovnou ti řikám, že mě to děsně mrzí. Nekecám.

121

RIMMER:

RIMMER: Nemrzí tě to.

122

LISTER:

LISTER: Jasně, že mrzí! Celou noc si s tim lámu hlavu. Nemůžu spát.

123

RIMMER:

RIMMER: Myslíš to vážně?

124

LISTER:

LISTER: No jasně, že jo! (Postaví se) To, co jsem udělal, bylo nemístný, ničemný a přes čáru!

125

RIMMER:

RIMMER: Pane jo!

126

LISTER:

LISTER: A rád bych ti řek, že dám všechno do cajku. Hned zejtra ráno. Slibuju.

127

RIMMER (radostně praští do židle): Konečně! Po všech těch letech, kdy jsem tloukl hlavou do zdi a snažil se z tebe udělat člověka na úrovni, který se pyšní všedností a bezvýznamností se konečně blýsklo na časy! Listy, něco ti řeknu – teď ses konečně proměnil ve třetího technika automatů o jakém jsem snil!

128

RIMMER vezme zpod stolu další fascikl formulářů a praští je LISTERovi přímo do náruče.

129

LISTER:

LISTER: Co to je?

130

RIMMER:

RIMMER: Formuláře Zprávy o nehodě.

131

LISTER (znechuceně fascikl hodí na řídící panel a sedne si zpátky): Nemám čas na to, abych se s nima patlal!

132

RIMMER:

RIMMER: Cože?

133

LISTER:

LISTER: No, musim vybruslit z tý bryndy, do který jsem se dostal!

134

RIMMER:

RIMMER: Cože?! Jaké bryndy?

135

LISTER:

LISTER: Zaviněný karbanem v BUCHama.

136

Vchází KRYTON a KOCOUR.

137

RIMMER:

RIMMER: Karban s BUCHy… Tys hrál karban s BUCHy? S těmi splaškožřouty? Listere, říkal jsem ti snad tisíckrát – když hraješ s gaunery, je jen jeden poražený!

138

KOCOUR:

KOCOUR: V tomhle případě jsou dva.

139

RIMMER:

RIMMER: Kdo je ten druhý?

140

KOCOUR:

KOCOUR: Chlápek tvý vejšky a zbarvení, co nosí tvoje jméno.

141

KRYTON:

KRYTON: Pan Lister vás vsadil v pokeru a bohužel vám musím oznámit, že vás prohrál.

142

KOCOUR:

KOCOUR: Všechny nás to moc mrzí. Až na mě, jeho a jeho (ukazuje postupně na sebe, KRYTONa a LISTERa).

143

LISTER (na KOCOURa): Hele, a to nám má jako pomoct?

144

KOCOUR:

KOCOUR: Hele, nejsem tu od toho abych pomáhal. Přečti si moje CíVíčko. Ne-hel-fne. Ne-smej-čí. A s čím-ko-li sou-lo-ží.

145

RIMMER (s šokovaným výrazem): Tys mě prohrál v pokeru? Jako bych byl nějaká věc, kterou můžeš… prohrát v pokeru?

146

LISTER:

LISTER: Chtěl jsem vyhrát zpátky Kosmika, nebylo nic jinýho, vo co by stáli.

147

RIMMER (ke KRYTONovi): Bože, rozjeď motory na plné obrátky, utečeme jim! Až jim dojde, že nás nemůžou chytit, vzdají to.

148

KRYTON a KOCOUR začnou rozjíždět loď.

149

LISTER (pomalu vstává ze židle a rozepíná si župan): Eh, nemůžeme jim utýct.

150

RIMMER:

RIMMER: Proč ne?

151

LISTER si sundá krycí župan a šátek – na sobě má ukázkový kulobuch – supermoderní výbušné spodky s pojistkou v podobě límce na krku.

152

KOCOUR:

KOCOUR: Týjoo! Šikézní kaťata!

153

KRYTON:

KRYTON: To je tříselní rozbuška, pane.

154

KOCOUR:

KOCOUR: Jéééé, to teda jó! Holky z toho vybuchnou nadšením!

155

LISTER:

LISTER: Když tu sekyru nevyrovnám a nedoručim Rimmera do půlnoci, rozmetá tenhle vynález moje nádobíčko po cely hlubokym vesmíru.

156

KOCOUR:

KOCOUR: No a co? Stejně ho nepoužíváš.

157

KRYTON:

KRYTON: Zkusil jste si to sundat, pane?

158

LISTER:

LISTER: Když se v tom budu vrtat, bouchne to. Po straně to má nápis K I K S.

159

KRYTON:

KRYTON: KIKS.

160

LISTER:

LISTER: Asi to bude výrobce, ale nemůžu ho vypátrat.

161

RIMMER:

RIMMER: Rád bych řekl, že z toho nemám žádnou radost. Ne, ani trochu mě to netěší. Ne, počkat, to si tedy vymýšlím. Cítím se jako v sedmém nebi.

162

KRYTON:

KRYTON: možná vám to uniklo, pane, ale jestli rozbuška vybuchne a zabije pane Listera, loď automaticky vypne vaši holografickou projekční jednotku. Když zhyne pan Lister, zahynete s ním. Jste spolu jaksi propojeni.

163

KOCOUR:

KOCOUR: Jako my dva.

164

KOCOUR + KRYTON: Jaká náhoda!

165

KRYTON:

KRYTON: Něco mě napadá, pane, Tato technologie je příliš vyspělá na to, co by svedli BUCHOvé. Sice mají za ušima, ale je to primitivní a nekultivovaná rasa.

166

LISTER (zamyšleně): To nás možná zachrání.

167

Modrý skrček letí z Trpaslíka na měsíc, přistává v horách, kde je u tábora vidět zaparkovaný Kosmik. Pak se ocitáme ve stanu, kde sedí tři BUCHOvé – vypadají tak trochu jako Listerovi příbuzní z manželčiny strany.

168

BUCH:

BUCH: Dóbra-bóka smin-de! Ha-ha-ha!

169

KRYTON:

KRYTON: Říká: Tak ty se vracíš s mojí výhrou! Hahaha!

170

LISTER:

LISTER: A podle naší domluvy deaktivujete toho vejcovraha, jo?

171

BUCH (ukazují na Rimmera, který se snaží vypadat co nejvíc dementně): Ju-te-fin?

172

KRYTON:

KRYTON: To je ten hologram?

173

LISTER:

LISTER: To je von, ale jak vidíte, tak je starej, vomšelej a uplně na nic.

174

KRYTON:

KRYTON: Skom-da-lá um-alá čeralá-rád mangalá drógo!

175

LISTER:

LISTER: Místo něj vám přivážim tohle.

176

KRYTON:

KRYTON: Voala ragumo-choj.

177

LISTER:

LISTER: Bájnou Lžíci osudu. (LISTER otevře futrál na housle, va víku je přilepená lžíce) Ten, kdo tuto lžíci má, vládne nadevším. Žádný předmět nemá takovou moc.

178

KRYTON:

KRYTON: Rambalá skum-dulů mi-hale jo ladne tralalá modroló.

179

BUCH:

BUCH: Kenys-lá se tú mó?

180

KRYTON:

KRYTON: Říká: Pokud ta lžíce vládne nadevším proč ji chcete vyměnit?

181

LISTER se trochu zadrhne a začne se vymlouvat

182

LISTER:

LISTER: Ehm… už ji… vlastně… ani nepoužíváme. To je… dobrá otázka!

183

BUCH:

BUCH: Chceme radši tu zelenou loď a sexy světelného muže s dívčíma nohama. Co jsou tak dlouhé a k nakousnutí.

184

KOCOUR (vyděšeně): Mluví jako my!

185

BUCH:

BUCH: Lapó maru-gó milé. Z vaší internátní školy Bilan-garoo.

186

LISTER (ke KRYTONovi): Co, von chodil do internátní školy?

187

KRYTON:

KRYTON: Ne, pane. Snědl někoho z naší internátní školy. Přinutil ho, aby ho naučil jazyk, a pak ho celého zbaštil.

188

BUCH:

BUCH: Takže, jestli je libo, můžem si zahrát karty, a třeba vyhraješ svůj hologram a svoji zelenou loď zpátky. A nebo možná prohraješ. A když ano, vezmeme si tvého droida i tvého navoněného a blištivého přítele. (Zlomyslný smích)

189

RIMMER:

RIMMER: Podívejte, nemáme co ztratit. Pojďme hrát.

190

KOCOUR + KRYTON: Nemám z toho dobrej pocit.

191

LISTER:

LISTER: Tentokrát vyhraju, Kryťáku.

192

KRYTON:

KRYTON: Pane, zase je to past. Nechápete to? Nejsou to prosťáčci, jsou stejně chytří jako vy nebo já.

193

LISTER:

LISTER: Hele, minule to bylo vo fous, jenom jsem dělal dusno.

194

KOCOUR:

KOCOUR: Dusil ses. Vždycky se dusíš. Ten tlak nezvládáš.

195

LISTER:

LISTER: Jestli se bude někdo dusit, tak voni (ukáže na BUCHy, kteří žvýkají nějaké kabely)

196

KOCOUR + KRYTON: Budou se dusit?

197

LISTER:

LISTER: Jo, právě, že voni!

198

KOCOUR + KRYTON: Nebudou se dusit

199

BUCHové začnou kašlat a dusit se.

200

RIMMER:

RIMMER: Dusí se.

201

LISTER:

LISTER: Neduste se! Jak se to sundává?! (Drží se za tříselní rozbušku) Neumírejte! Jak se ta věc sundává??!!!

202

BUCHové se dál dusí.

203

LISTER:

LISTER: Co řiká, Krytone?

204

KRYTON:

KRYTON: Hovoří za smrtelného dušení, těžko se to překládá, když vás nikdo neškrtí.

205

LISTER:

LISTER: Nééé, neumírej! Neumírej!

206

Všichni tři BUCHové padnou mrtví vzad, nožičky hezky nahoře, jak kohoutek v oboře.

207

LISTER:

LISTER: Ááááááááááááááááááááhh! Jediný tvorové, co mě mohli zachránit, a teď exli! Co teď budu dělat?

208

Pohled na tábor BUCHů zhora.

209

Kluci sedí kolem stolku, LISTER má v ruce knihu zmíněnou na začátku.

210

LISTER (ke KRYTONovi a KOCOURovi): Tak, aby bylo jasno – vy jste se spolu nějak kvantově zapletli?

211

KOCOUR + KRYTON: Přesně.

212

LISTER:

LISTER: A tim jste je zabili?

213

KRYTON:

KRYTON: No, došlo by k tomu tak jako tak. Ale se zjitřenými emocemi jsme si byli více vědomi synchronicity.

214

LISTER:

LISTER: A, to je fuk. Co budu teď dělat? (Opět se chytá za rozbušku ve snaze se jí zbavit)

215

KRYTON:

KRYTON: Snad bychom mohli využít nově nabyté schopnosti.

216

KOCOUR:

KOCOUR: Jak?!

217

KRYTON:

KRYTON: Koestler napsal, že silné emocinální stavy bývají hybateli náhody.

218

RIMMER:

RIMMER: Znamená to tedy, že vás dva musíme rozrušit.

219

KRYTON:

KRYTON: Přesně tak.

220

KOCOUR:

KOCOUR: Chcete mě rozrušit? To je těžší, než si myslíte. Slyšeli jste někdy výraz “S kočičím klidem”? Hm? Nás hned tak něco nerozhodí.

221

LISTER vezme nůžky a ustřihne KOCOURovi cop.

222

LISTER (ukazuje ustřižený cop KOCOURovi): Prvního stadia bylo dosaženo. Co uděláme teď?

223

KOCOUR je značně rozrušený z toho, že mu někdo sebral část jeho chlouby.

224

Najednou se zapne stará minitelevize, která už v místnosti byla. V obraze je muž a žena, film vypadá jako z první poloviny 20. století.

225

RIMMER:

RIMMER: Kdo ji zapnul?

226

MUŽ:

MUŽ: Je v nebezpečí, že?

227

ŽENA:

ŽENA: Ach, miláčku, nemůžeme mu pomoci?

228

MUŽ:

MUŽ: Musí se dostat na stanici, to je jeho jediná šánce.

229

ŽENA:

ŽENA: Ale zbývá tak málo času!

230

LISTER:

LISTER: Stanice?

231

KRYTON:

KRYTON: Možná vesmírná stanice?

232

KOCOUR bere do ruky knihu o náhodě.

233

MUŽ:

MUŽ: Teď už je to na něm. Osud má (dramaticky se podívá jakoby k nebi, žena se k němu přidá) vepsaný ve hvězdách.

234

KOCOUR:

KOCOUR: Hvězdy maj možná co dělat s ní (ukáže na knihu, kterou má v ruce)

235

KRYTON:

KRYTON: To je zase ta knížka.

236

KOCOUR + KRYTON: Ani to nechci vyslovit!

237

LISTER (ukazuje nůžkami na obálku knihy): Koukejte, hvězdy!

238

RIMMER:

RIMMER: A čísla! 2, 5, 2, 3, 1, 1 (na dominu na obálce knihy)

239

KOCOUR + KRYTON: To vypadá na vesmírné souřadnice!

240

RIMMER:

RIMMER: To už je vážně na palici.

241

KOCOUR + KRYTON: To je K I K S – je to vesmírná stanice.

242

LISTER:

LISTER: Možná bylo to zařízení vyrobený na tý vesmírný stanici a skončilo na tomhle měsíci. Naťukáme ty čísla do Navicompu a uvidíme, kam nás zavede.

243

Modrý skrček letí ke zmíněné stanici. Pak se ocitáme v kokpitu Skrčka.

244

KOCOUR:

KOCOUR: Co je to za místo?

245

KRYTON:

KRYTON: To je Kosmický Institut pro Klamné Soudy, pane. Zkráceně KIKS.

246

RIMMER:

RIMMER: A ty klamné soudy – co to je?

247

KRYTON:

KRYTON: K většině vědeckých objevů dojde tak, že se dvě teorie, původně zavržené jako chybné, zkombinují v jednu správnou. Dvoušroubovice DNA byla objevena přesně takhle.

248

RIMMER:

RIMMER: Čím se zabývali?

249

KRYTON:

KRYTON: Specializovali se na pomýlenost.

250

LISTER:

LISTER: Pomýlenost?

251

KRYTON:

KRYTON: Personál si vybírali dle toho, jak se umějí plést, a dle schopnosti nesprávné analýzy a vadného úsudku.

252

KOCOUR (k RIMMERovi): Moh bys tam excelovat!

253

KRYTON:

KRYTON: Všichni byli neobyčejně dobří v důsledném páchání různých chyb. Pracovala tam řada rozhodčích, televizních kritiků a počasářů, kteří se pak přeškolili na vědu, aby mohli vyvíjet nové, mimořádně zcestné teorie, které se následně zkombinují a vytvoří vskutku geniální dílo.

254

KOCOUR:

KOCOUR: Fungovalo to?

255

KRYTON:

KRYTON: Ne. Ukázalo se, že ten projekt je chybný. Zakladatel KIKSu byl tak zklíčený, že se pokusil o sebevraždu. Přirozeně se nezdařila a on žil pak dál až do devadesátky.

256

Posádka už je ve výtahu stanice. Na zdi je nápis “Chápeme, že osobní prostor je prioritou a proto se omlouváme za vytvoření tak malého výtahu”. Výtah ale až tak malý nevypadá…

257

LISTER:

LISTER: Heleďte, víme, že to zařízení vyrobili tady. Klíč k záhadě, jak se ho zbavit, je někde tady.

258

KRYTON má v ruce něco co je buď hrozně chytrá krabička, nebo nový model psychoscanu.

259

KRYTON:

KRYTON: Přihlašuju se do pořítače. Ó, zajímavé.

260

RIMMER:

RIMMER: Zdá se, že ve stázi je nějaká forma života. Můžeme ji požádat o radu. Nejvyšší patro!

261

LISTER:

LISTER: Stisk jsem nejvyšší patro, jaktože jedeme dolu? Stiknu dolu. (stiskne tlačítko na panelu, výtah se rozjede opačným směrem)

262

KOCOUR:

KOCOUR: Teď jedeme nahoru!

263

KRYTON:

KRYTON: Všechno je tady špatně!

264

RIMMER:

RIMMER: Nemohu s tebou souhlasit.

265

KRYTON:

KRYTON: Ujišťuji vás, že se nemýlím.

266

RIMMER:

RIMMER: Né, tady se mně líbí. Cítím se tu velmi příjemně. Ta vůně, atmosféra… je to jako… doma.

267

Výtah dorazí do správného podlaží. Když vystoupí, objeví se velké kovové dveře s otočným uzávěrem – něco jako v ponorce.

268

LISTER:

LISTER: Stázový kabiny jsou vevnitř. Jak se tam dostanem?

269

KOCOUR:

KOCOUR: Škoda, že ne neumíme procházet zdí.

270

KRYTON:

KRYTON: Vlastně jeden z nás ano – pan Rimmer, když se přepne na měkké světlo.

271

RIMMER:

RIMMER: Až budu vevnitř, přepnu se na tvrdé světlo.

272

KRYTON:

KRYTON: Pravděpodobně tam bude knoflík na otevření dveří zevnitř.

273

LISTER:

LISTER: To je fuk. Hlavně to urychlete, zahřejvá se to. Budu mít vařený vejce.

274

RIMMER:

RIMMER: Za chvíli to asi vybuchne. Jdu tam.

275

RIMMER se elegantně přepne na měkké světlo – při tom se změní i barva jeho uniformy na vínovou. Pak projde dveřmi.

276

KRYTON:

KRYTON: Slyšíte mě, pane? Přepínám vás.

277

KRYTON pomačká pár knoflíků na ovladači, který očividně funguje i jako vysílačka. Pak ho podá LISTERovi.

278

RIMMER:

RIMMER: Tvrdé světlo zpět. Přepínám.

279

LISTER:

LISTER: Vidíš něco?

280

RIMMER:

RIMMER: Oči si zvykají. Jdu chodbou. Počkat – stázové kabiny. Řady kabin.

281

LISTER:

LISTER: Máš něco?

282

RIMMER:

RIMMER: V jedné kabině svítí větlo. Ať je to, co chce, je to živé. Podle záznamů žena ve věku jednatřiceti let.

283

LISTER:

LISTER: Kochanská je žena! Kochanský je jednatřicet! Je to Kochanská?

284

RIMMER:

RIMMER: Ať je to, kdo chce, je to bruneta – výška 165.

285

LISTER:

LISTER: Kochanská je bruneta a měří 165! Je to Kochanská?

286

RIMMER:

RIMMER: Zahajuji deaktivaci stázového boxu. Získávám identifikační údaje. Dejte mi dvě minuty.

287

LISTER:

LISTER: Á, to nebude vona. to nebude vona. To bude někdo jinej. Já vim, že ne. Ani vteřinu jsem si nepomyslel, že bych si myslel, že je to vona, protože vim, že neni. Vim to.

288

KOCOUR:

KOCOUR: Co když je?

289

LISTER:

LISTER: Že by byla? Že to má co dělat s těma náhodama?

290

KOCOUR + KRYTON: Mohlo by! (Leknou se) Óóh!

291

Začnou se otevírat dveře, kterými RIMMER prošel.

292

KOCOUR:

KOCOUR: Dveře se otevírají!

293

KRYTON:

KRYTON: A je to tady!

294

LISTER:

LISTER: Neni to Kochanská, neni to Kochanská…

295

RIMMER vychází zpoza dveří.

296

RIMMER:

RIMMER: Pánové, profesorka Edgingtonová. Ředitelka institutu KIKS a vynálezkyně tříselní rozbušky.

297

Ve dveřích se objeví orangutan, jde k LISTERovi a plácne ho… po rozkroku, který mu pak očuchá.

298

LISTER:

LISTER: Tak to tutáč neni Kochanská, šla mi po rokzkroku.

299

Skrček dovezl všechny na Trpaslíka, už jsou dokonce na ubikaci, LISTER studuje dvě A4 s nákresy a popisky ženského těla apod.

300

KRYTON:

KRYTON: Vskutku fascinující. Pracovala na výzkumném programu v oboru evoluce a pokusila se vyvinout druh, který by byl na evolučním žebříčku o stupínek výš.

301

Během KRYTONova proslovu se díváme na orangutanku/profesroku, jak si pohrává s krabicí a hromádkou papíru.

302

KRYTON:

KRYTON: Profesorka, přirozeně coby nadaná KIKSpertka, experiment úplně zvrtala.

303

RIMMER:

RIMMER: Takže to vzala nesprávnou evoluční odbočkou a proměnila se v opici?

304

KOCOUR:

KOCOUR: Mohla zastavit a zeptat se na cestu.

305

Orangutanka zatím utrhne jedno z madel v ubikaci, to si při tom i lehce zajiskří. Zřejmě to ale nemá na funkci lodě vliv.

306

LISTER:

LISTER: Heleďte, i když mě tenhle pokec docela baví, nepomůže mi zbavit se tohohle kulobuchu.

307

KRYTON:

KRYTON: Myslím, že ano, pane. Právě tímhle přístrojem provedla profesorka Edgingtonová tu operaci. Takže, když jí vyvineme zpátky do její lidské podoby, možná nám pomůže. Už jsem si prostudoval manuál – vypadá to jednoduše. Udivuje mě, že to tak popletla.

308

Opice si zatím nasadí krabici na hlavu.

309

Všichni se teď přesunuli na chodbu, přístroj na evoluci mají na podstavci, opice/profesorka stojí kousek od nich, tentokrát v klidu.

310

LISTER:

LISTER: Dělej, zapni to!

311

KRYTON:

KRYTON: Zapínám, pane. Mačkám Zrušit. Mód Evoluce nastaven.

312

Z přístroje se začne linout paprsek podobný vzdáleně tomu, který se objevil 8. řadě, když přecházeli do zrcadlového vesmíru. Opice chvilku hýká, pak se změní v profesorku, která ovšem postrádá veškeré oblečení (to asi evoluce nedodala). Všcichni na ni zírají, chvilku jim trvá, než najdou slova. Jen KRYTON se dál věnuje přístroji a nijak ho to neoslňuje.

313

LISTER:

LISTER: Do kosmu! Je to ženská!

314

RIMMER:

RIMMER: Do kosmu, je nahá!

315

KOCOUR (zasněně): Taky je nahá. Zmínil se o tom už někdo?

316

KRYTON (přestane se věnovat přístroji a podívá se na profesroku): Je nahá? Aha, nevšiml jsem si. Hned donesu prostěradlo.

317

KRYTON se otočí a míří pryč.

318

RIMMER:

RIMMER: Žádný spěch, Krytone. Pamatuj na protokol 175 – zákaz běhání po chodbách. Dej si načas. Jdi opatrně. Na výtah zapomeň, Krytone, ber schody. Po jednom. (K profesorce) Bude pryč jen pár minut.

319

LISTER si během RIMMERova proslovu sundá bundu a dá jí profesorce.

320

RIMMER:

RIMMER: Co to děláš, Listere?

321

Vzdálený pohled na Trpaslíka ve vesmíru.

322

KRYTON vchází s proferoskou do ubikace. Ta už má na sobě suknni, bílý plášť a brýle – ty jsou ale vzhůru nohama, i tak však vypadají impozantně. A bohužel není bruneta – je blond.

323

KRYTON:

KRYTON: Dovolte, abych vám představil posádku, profesorko Edgingtonová.

324

PROFESORKA E.: Ach, prosím, říkejte mi Ireno. Nebo proferosko E.

325

KRYTON:

KRYTON: Aha. Tohle je pan Rimmer

326

PROFESORKA E.: Pan Rimmer? Cítím, že je mezi námi zvláštní pouto. Vždycky mě přitahovali zamlklý odvážní muži

327

RIMMER se zatváří značně samolibě: To jsem přesně já. Nejspíš teď celé hodiny nepromluvím, neb se vzdálím a budu mlčky konat něco odvážného. Chachacha (ten smích je upřímný).

328

PROFESORKA E. se také zasměje.

329

PROFESORKA E.: Jaká nádherná noclehárna. Je naprosto kouzelná.

330

KOCOUR se nevěřícně rozhlédne: Kouzelná?

331

PROFESORKA E. uvidí LISTERovu kytaru: Ó, kdo hraje na trumpetu?

332

LISTER:

LISTER: Trumpeta? To je futrál na kytaru.

333

PROFESORKA E.: Hraje tu někdo?

334

LISTER:

LISTER: Jo, já hraju.

335

PROFESORKA E.: Určitě jste naprosto geniální.

336

LISTER (ke KRYTONovi): Já myslel, že se má ve všem mejlit, Krytone.

337

KRYTON:

KRYTON: Přejdeme k našemu problému (ukáže na LISTERův náhrdelník)

338

LISTER:

LISTER: Jo, jo – můžete mě zbavit tohohle?

339

PROFESORKA E. se zamyšleně zašklebí.

340

Nacházíme se v řídící místnosti, LISTER a KRYTON sedí za klávesnicí, ostatní stojí za nimi.

341

KRYTON:

KRYTON: Tady to je.

342

LISTER:

LISTER: To je diagram.

343

RIMMER:

RIMMER: Pět symbolů. Musíme je vypnout ve správném pořadí.

344

Na obrazovkách se objeví seznam pěti řeckých písmen.

345

KOCOUR:

KOCOUR: Co se stane, když se sekneme?

346

PROFESORKA E.: Vůbec nic, je to zcela bezpečné.

347

LISTER:

LISTER: Proboha!

348

RIMMER:

RIMMER: Hele, jestli vybouchneš, nebude to tady!

349

LISTER:

LISTER: Jo, protokol 121 – Zákaz explodovat v řídícím centru.

350

KRYTON:

KRYTON: Pane, bylo by lepší, kdybyste stál v chodbě.

351

LISTER:

LISTER: Nezvorej to, spoléhám na tebe, Krytone. A nevěř jí ani slovo.

352

LISTER vstane a odejde do chodby. RIMMER nabídne profesroce E. LISTERovu místo, ta se posadí. LISTER zatím dojde do chodby.

353

KRYTON:

KRYTON: Alfa, beta, gama, delta, théta. Tak, madam, co vypneme nejdříve?

354

PROFESORKA E.: Betu.

355

RIMMER:

RIMMER: Takže betu.

356

KRYTON už chce něco zmáčknout, když v tom –

357

PROFESORKA E.: Ne! Alfu. Ne, betu. Betu nebo alfu nebo deltu. Ne, určitě je to delta. Delta nebo gama.

358

RIMMER:

RIMMER: Jediné, co profesorka E. nezmínila, je théta.

359

KRYTON:

KRYTON: První – jdeme na to, pane. théta.

360

Stiskne thétu – na monitorech se objeví, že je to správně.

361

PROFESORKA E.: Další: Gama. Rozhodně gama, věřte mi.

362

KRYTON:

KRYTON: Nějaké další možnosti?

363

PROFESORKA E.: Ne. (Zamyslí se) Ne, gama. Rozhodně gama. Prostě gama. Jsem si jistá, že gama nebo možná beta nebo alfa.

364

KRYTON:

KRYTON: Další, pane. Zadávám – delta.

365

Dle monitoru je to správná volba.

366

RIMMER:

RIMMER: Další – alfa, beta nebo gama?

367

PROFESORKA E.: Beta, nebo gama nebo beta.

368

KRYTON:

KRYTON: Alfa!

369

LISTER už je značně nervozní.

370

KRYTON:

KRYTON: Ještě dva pane a už to bude!

371

LISTER:

LISTER: Ještě dva?! Už teď mám v botách potopu!

372

KRYTON:

KRYTON: Profesorko?

373

PROFESORKA E.: Říkejte mi Ireno, jako všichni.

374

KRYTON:

KRYTON: Další drát – gama nebo beta, madam?

375

PROFESORKA E.: Beta. Rozhodně beta. Tentokrát si to nerozmyslím. Beta.

376

KRYTON:

KRYTON: Beta.

377

RIMMER:

RIMMER: Dobře, je to gama, zmačkni ji.

378

KOCOUR + KRYTON: Tak počkat. Není to divné? Nechá si říat Ireno a má přezdívku profesorka E. Udělejte z toho přesmyčku a máte ironi-e. Ironie. Nebylo by ironické, kdyby profesorka, známá tím, že se plete, nakonec měla něco správně?

379

RIMMER:

RIMMER: Co budeme dělat?

380

LISTER:

LISTER: Dej ji tam, zmáčkni betu! Udělej, co řekla.

381

Všichni jsou značně nervozní, LISTERovi už ale tikají poslední vteřiny na časovači. KRYTON naštěstí stihne zmáčknout betu včas a LISTER je vysvobozen. Pořádně si taky oddechne, když vejcovrah spadne dolů.

382

Opět se prolétáme kolem Trpaslíka.

383

PROFESORKA E. a RIMMER se procházejí chodbou, zrovna jdou kolem přechodové komory.

384

PROFESORKA E.: Ach, Arnolde, jsi vše, po čem u muže toužím – laskavý, chytrý, nezištný.

385

RIMMER:

RIMMER: Nezapoměň úžasný.

386

PROFESORKA E.: Na něco se tě zeptám – myslíš, že by byla chyba, kdybychom se milovali hned první společný večer?

387

RIMMER se zatváří lehce vyděšeně, pak se jeho výraz změní v zasněnost.

388

RIMMER:

RIMMER: Okamžiček. Víš, Ireno, po úvaze – a hodně jsem o tom přemýšlel – domnívám se, že ne. Vlastně si myslím, že by to bylo fajn, tip ťop a boží.

389

LISTER vyskočí ve skafandru z komory.

390

LISTER:

LISTER: Čauves.

391

RIMMER (na Irenu): Pojď.

392

Irena se rozejde, ale zakopne o bednu s formuláři, kterou tu RIMMER prve odložil pro LISTERa. Irena vletí do komory, která se zavře. Oba na ni s LISTERem křičí, ať na nic nesahá, ale jako správná KIKSpertka stiskne právě ten jediný knoflík, který jí vymrští do vesmíru. LISTER pak vezme bednu s formuláři, strčí ji RIMMERovi a s přátelskou rukou na rameni se zeptá: Máš pero?

393