Červený Trpaslík - Vyhledávání hlášek

S10E05 - Milý Dave

Trpaslík prolétá kolem planetky, pohled zezadu.

LISTER sedí na gauči, nohy má pod dekou a čte si časopis JMC Traveller. KRYTON přichází na ubikaci a vytírá.

KRYTON:

KRYTON: Á, dobré ráno, pane! Á, zbožňuju ten hukot klimatizace hned po ránu, vy ne, pane? Přímo to vybízí vyskočit z postele a vytírat!

LISTER (zkroušeně): Dobrýtro, Kryťáku.

KRYTON:

KRYTON: Ó, je vám něco, pane? Něco vás trápí? Je to tím, že jste poslední žijící člověk, co nemá život, rodinu, budoucnost, vyhlídky, naději – má to… má to s tím něco společného?

LISTER:

LISTER: Má to s tim co dělat, jo.

KRYTON:

KRYTON: Zase vám chybí lidský rod, viďte, pane?

LISTER:

LISTER: Dneska mi fakt scházej. Nemůžu uvěřit, že je po všem. Prohlížim si jejich starý fotky – připomínaj mi starý časy. Hele, tady jsou na cestě do práce.

KRYTON:

KRYTON: Hm, pendleři.

LISTER:

LISTER: Tady je další – všichni se smějou.

KRYTON:

KRYTON: Šilesr, Titan.

LISTER:

LISTER: Byli jsme tenkrát tak šťastný. Žil jsem se svym druhem a myslel jsem, že spolu budeme na věky.

KRYTON:

KRYTON: Možná to teď bude znít absurdně, pane, ale jistě jednou potkáte jiný druh s nímž budete zářit štěstím.

LISTER:

LISTER: Né, nepotkám. Žádnej druh mi nenahradí lidskej rod. Žádnej druh na ně nemá – voni byli… jako nikdo druhej.

KRYTON:

KRYTON: Pane, říkám jen, že na světě jsou i jiné druhy. A nakonec – kdo ví?

LISTER:

LISTER: Tobě lidi nikdy nevoněli, viď?

KRYTON:

KRYTON: Narovinu, pane – určitě pro vás nebyli dost dobří. A taky na vás nebyli dost hodní! Pane, vy můžete mít něco lepšího!

LISTER:

LISTER: Co lepšího než lidskej rod?

KRYTON:

KRYTON: Možná, že to zní tvrdě, ale musíte si je vyhnat z hlavy a začít nový život!

LISTER:

LISTER: Jo, ale všude mi je něco připomíná!

KRYTON:

KRYTON: Chtělo by to dnes pár pivíček. To vám zvedne náladu!

LISTER:

LISTER: Pivo vynalezl lidskej rod. Na vynalézání jsou esa. Vynalezli pohovky a deky a mopy a podlahy a kyblíky. Ááá, tolik se mi po nich stejská!

KRYTON:

KRYTON: Ehm, změna prostředí, pane. To vám pomůže. Jděte ven a protáhněte si nohy.

LISTER:

LISTER: Lidskej rod měl nohy. Nedokážu se vod nich vodtrhnout, všude mi je něco připomíná! (Vstává z gauče, přes ramena si dává deku a odchází z ubikace) Nic se jim nevyrovná! (Zpívá) Já vím, že se nic nevyrovná bramborám. Já vím, že se nic nevyrovná…

KRYTON:

KRYTON: Já věděl, že mu zlomí srdce. Lidský rod! Chvilku je tady a v tu ránu zase fuč! Větroplaši přelétaví!

LISTER stojí s dekou na ramenou na chodbě u automatu, v tváři má zkroušený zamyšlený výraz a mluví s automatem 34.

LISTER:

LISTER: Život. Vo čem to teda je? Proč jsme tady? Proč jsem já tady? Jakej to má všechno smysl?

34: To nevím, Dave. Káva s mlékem, šest cukrů a karamelová tyčinka. Hned to bude.

LISTER:

LISTER: Nepřemejšlela jsi vo tom někdy?

34: Ne, ani ne. Jsem prodejní mašina. Copak je? Jako bys to dneska ani nebyl ty. Pokládáš inteligentní otázky, filozofické.

LISTER:

LISTER: A jakej teda podle tebe jsem, když jsem to já?

34: Pozoruju tě. Škvírou v tvých dveřích. To, co děláš, když jsi sám, je tak legrační. (Smích)

LISTER (do výrazu se mu přidá šokovaná udivenost): Už musim padat.

34: Tak zatím! A když si budeš chtít popovídat o životě, nebo tak, stav se kdykoli! Eh, kromě čtvrtka ráno, možná budu venku. Žertuju, budu tady! (Smích) Navždycky!

Opět pohled na Trpaslíka prolétajícího kolem měsíce, tentokrát zepředu.

RIMMER sedí na ubikaci u stolu a tancuje prsty po jeho desce. Vchází KRYTON s papírem v ruce. Oba na sebe chvilku podivně koukají.

RIMMER (důležitě): O víkendu je turnaj ve fotbálku – nehodlám vypadnout ve čtvrtfinále třetí rok po sobě. Zrovna klukům proháním faldy – ty padavky jsou jako opaření!

RIMMER předvede svými prsty několik dalších kreací včetně roznožky. Nezapomene přidat i snažné výrazy ve tváři.

KRYTON:

KRYTON: Pošta z palubního počítače Jupiterské důlní.

RIMMER (neupouští od svého tréninku): Ano? Co chtějí?

KRYTON:

KRYTON: Za ta léta jim přišla pěkná řádka dopisů od vysoce postavených členů Jupiterské důlní s návrhem, aby vám byl udělem Zlatý prýmek cti za znamenitou dlouholetou službu.

RIMMER:

RIMMER: No ne! Vážně?

KRYTON:

KRYTON: Dozvěděli se, že jste skromný muž, který netouží po slávě, protože jediným vaším zájmem je vykonávat svoji službu.

RIMMER:

RIMMER: Nemám slov! Jsou tak uznalí.

KRYTON:

KRYTON: Píšou, že vzhledem k poštu těchto doporučujících dopisů nemají opravdu jinou možnost, než vás požádat, abyste jim přestal psát.

RIMMER (naštvaně): Trapní kafralové a kolosální tupouni!

KRYTON:

KRYTON: Dále píšou, že během šetření ve zmíněné věci nahlédli do vašich služebních záznamů a zjistili, že jste nenastoupil do služby přes tři miliony let.

RIMMER:

RIMMER: Většinu toho času jsem mrtvý!

KRYTON:

KRYTON: Proto jste obviněn z hrubého zanedbání služby a máte 24 hodin, abyste vše vyvrátil.

RIMMER:

RIMMER: Cože?

KRYTON:

KRYTON: Pokud vás shledají viným, budete degradován na třetího technika.

RIMMER:

RIMMER: Jako je Lister! Moje rozkazy už budeš poslouchat jen ty! Co si počnu? Pomoz mi! To je rozkaz!

KRYTON:

KRYTON: Ó, prosím, pane, takový rozkaz ne! Víte, jak nerad vám pomáhám!

RIMMER (káravě): Krytone!

KRYTON:

KRYTON: Jak poroučíte. Možná by stačilo potvrzení od Medicompu s notickou, že nejste schopen služby.

RIMMER:

RIMMER: Posttraumatický stres, třeba. Jsem někdo jiný od doby, kdy posádka zahynula. Chci potvrzení. Postdatované. “Nedostavil se ze zdravotních důvodů.” Odchod.

KRYTON (Odchází): Už jdu, pane!

LISTER sedí v řídící místnosti před malým monitorem a něco datlí do klávesnice. Přichází RI.

RIMMER (Sedá si vedle LIa): Á, ty! Pořád se tu lituješ? V těch tragických hadrech s plačtivou hudbou. Prostě jako zbitý pes. Jeslti tě zajímá můj názor -(posadí se)

LISTER:

LISTER: Což nezajímá.

RIMMER:

RIMMER: – je čas se pochlapit. Poslechout si pořádnou dechovku a zocelit se při pochodu v bermudách.

LISTER:

LISTER: Vzhledem k možnostem setrvám v sebevražednejch myšlenkách, jestli ti to nevadí.

RIMMER:

RIMMER: A nemysli si, že ti to fňukání projde bez povšimnutí. Já ho zaznamenal! A dal ho do zvláštního hlášení. (Listuje v bloku) A řeknu ti, hošánku, že si neberu servítky.

LISTER:

LISTER: A kdo bude to hlášení číst?

RIMMER:

RIMMER: No, já! A možná i jiní. Jednou. A přečtou si, že jsi hvězda vlastní fňukonovely. Už se ani neobtěžuješ udělat si šálek čaje (s neskrývanou radostí) a sušenky si máčíš v akvárku. Já tě viděl!

LISTER:

LISTER: Koukal jsem na bednu!

RIMMER:

RIMMER: Je ti jedno, kam to strkáš. Hlavně, že je vlhká a vláčná.

LISTER:

LISTER: Hele, Rimmere, mám depku, dej mi pokoj. A navíc teď máčím vopatrně. (předvádí, co říká) Kouknu nalevo, napravo, zrcátko, blinkr, namočím.

RIMMER:

RIMMER: Je načase, aby ses přestal litovat, Listere. Každý problém má řešení. Problém: Tvůj druh vyhynul. Řešení: Udělej si nový.

LISTER:

LISTER: A jak to mám províst?

RIMMER:

RIMMER: Musíš se prostě připravit, ne? Jako bojový pilot, co čeká na bitvu. Kdyby sem teď vešla dokonalá žena – a dokonalou myslím jakoukoliv ženu s funkčními vaječníky – byl bys v háji.

LISTER:

LISTER: Kdyby sem vešla dokonalá žena, byl bych na bitvu připravenej.

RIMMER:

RIMMER: Myslíš, že by ty tvoje staré tahy dneska zabraly? Myslíš si, že plíživé, kradmé objetí kolem ramen v setmělém kině ještě frčí? Dnešní ženy by z takového tahu umřely smíchy.

LISTER:

LISTER: To byl muj nejlepší tah. Sklízel jsem s nim velký úspěchy.

RIMMER:

RIMMER: Ženy to od toho tahu dotáhly dál.

LISTER:

LISTER: Tahy pořád táhnou.

RIMMER:

RIMMER: Tahy dávno netáhnou.

LISTER:

LISTER: Co tahy netáhnou?

RIMMER:

RIMMER: Tak hele, ukážu ti Jakubovský tah. (vstává ze židle)

LISTER:

LISTER: Jakub- co?

RIMMER (předvede shakespearovskou poklonku a tváří se při tom důležitě, hrozně přehrává): Ó, má paní. Krása tváť veškeru zemi rozsvěcuje, jako oheň zuřící, jenž stravuje vše, což mu v cestě stojí. A z mužů žvatlající blázny činí. (zakloní hlavu s dalším důležitým výrazem, který ovšem připomíná ten, jaký měl při záchvatu zášti a ukončí svoji etudu) Myslíš, že by dnes tenhle tah zabral? Ani náhodou! Mrtvý tah! (opět gestikuluje) Položit plášť přes kaluž? Mrtvý tah! Brnkat na mandolínu pod balkónem? Mrtvý tah! (jde si sednout)

LISTER:

LISTER: Kdes to sebral, Rimmere? Nic o ženách nevíš. Nevíš nic vo ničem. Víš, jak jsme koukali na ten dokument vo ňadrech? Myslel sis, že aureola je španělskej brankář.

RIMMER (zamyslí se): A jaký tedy? Italský? To nehraje roli.

LISTER:

LISTER: Hele, buď to s nima umíš, nebo neumíš. A já to umim. Jdu si udělat trochu kafe.(odrazí se na židli přes celou řídící místnost, až pak vstane a jde pryč)

RIMMER (vezme si svůj zápisník): Jak chceš, týrání nábytku. Všechno si znamenám.

LISTER si bere z automatu hrnek s kafem, jednou rukou se jí přitom opírá o roh.

LISTER:

LISTER: Á, díky, třiadvacítko. Potřeboval jsem vzpruhu.

23 (s francouzským přízvukem): Za málo, Davide, jaká byla ta soup včera?

LISTER:

LISTER: Byla… fakt vynikající.

23: Á, bon! Jsem ráda, že ti chutnala.

LISTER (čím dál víc vypadá, jako by automatku balil): Jó, byla moc dobrá.

23: Magnifique!

LISTER:

LISTER: Poslyš, vypadáš jinak, změnila jsi něco? (pohladí ji vedle loga) Novej nátěr? Vážně ti to sluší. Celá jenom záříš.

23: Né. Barvičky jsou stejný.

LISTER:

LISTER: Přísahal bych, že je jinej. Možná je to tim světlem.

23: Oui, možná.

LISTER (znovu se napije kafe, chrochtá blahem): Á! To kafe je dobroučký. Fakt vynikající. (opře se o bok automatu) Vždycky řikám vostatnim: “Jestli chceš dobrý kafe běž za 23, ta dělá nejlepší kafe.”

23: Ty mě balíš?

LISTER (bleskurychle se napřímí a vypadá trochu provinile): Ne!

23: Jsem prodejní mašina, proč mě chceš sbalit?

100

LISTER:

LISTER: Nechci tě sbalit!

101

23: Ale chceš!

102

LISTER:

LISTER: Ne, nechci! Vopravdu ne! Akorát děláš dobrý kafe, to je všechno.

103

23: Nový nátěr, celá jen záříš – to bylo svádění!

104

LISTER:

LISTER: Nebylo to svádění!

105

23: Ovšem, že bylo. Vyjížděl jsi po mně.

106

LISTER:

LISTER: To jseš teda vedle, nebylo to svádění. Prosim tě, neblázni!

107

23: Proč balíš prodejní mašinu? Kdo tohle dělá?

108

LISTER:

LISTER: Nebalím, to přece – (přichází KR)

109

KRYTON:

KRYTON: Děje se něco, pane?

110

23: Víš, o co se zrovna pokoušel? Balil mě!

111

LISTER:

LISTER: A.. a.. to snad.. samozřejmě jsem ji nebalil! No, je to prodejní mašina, proč bych balil prodejní mašinu?

112

KRYTON:

KRYTON: Jsem si jistý, že tu došlo k nedorozumění!

113

23: Položil mi ruku na logo! (KRYTON se lekne a chytí a za hrudní monitor)

114

LISTER:

LISTER: Jo? A kdy? Vo.. vopíral jsem se, byla to jenom náhoda!

115

23: Ale jdi! Opíral ses a čistě náhodou jsi mi položil ruku zrovna na logo? “Jejda, promiň, nevšiml jsem si,” řekl, když se o logo jemně otřel. (Přichází i Rimmer, LISTER už se tváří značně trapně a zoufale)

116

RIMMER:

RIMMER: Neskutečné! To půjde do hlášení.

117

LISTER si povzdechne a radši odejde.

118

Čelní pohled na Trpaslíka.

119

RI, LISTER a KRYTON jsou na ubikaci, RIMMER a LISTER sedí za stolem, KRYTON stojí za ním.

120

RIMMER:

RIMMER: Co je nového s mojí dovolenou?

121

KRYTON:

KRYTON: Bohužel to není dobré, pane.

122

RIMMER:

RIMMER: Medicomp řekl ne. Nikdy mě neměl rád.

123

KRYTON:

KRYTON: Rád vám potvrzení dá, pokud máte pro absenci skutečný důvod. Jinak nemůže nic dělat. Ačkoli mám dojem, že dobročinný dar zdravotnímu fondu by možná neprošel bez povšimnutí.

124

RIMMER:

RIMMER: Hmm, malý úplatek.

125

KRYTON:

KRYTON: Úplatek né, pane, ale dar. Velký dar.

126

LISTER:

LISTER: Hmm, a kde tak velkej balík seženeš?

127

KRYTON:

KRYTON: Výdajové škrty, pane. Z rozpočtu na zásoby. Hledal jsem v lodním inventáři, kde by se dalo ušetřit. A připadá mi, že na loď této velikosti a S TÍMTO POČTEM TOALETNĚ AKTIVNÍCH ČLENŮ POSÁDKY –

128

LISTER:

LISTER: Toaletně aktivních členů posádky?

129

KRYTON:

KRYTON: Máme ohromující množství toaletního papíru na 2143 záchodcích, které přijde na zmar.

130

LISTER:

LISTER: Cože?

131

KRYTON:

KRYTON: Papíru, který nikde nepůjde do akce, nikdy nespatří bitevní pole.

132

RIMMER:

RIMMER: Vrať toaletní papír!

133

LISTER:

LISTER: Počkat!

134

KRYTON:

KRYTON: Uděláme většinu záchodků bezpapírových!

135

LISTER:

LISTER: A, a, a, ale já ten toaleťák potřebuju, každej aršík! Muj jídelníček je bohatej na vlákninu, karí a pivo!

136

KRYTON:

KRYTON: Úspory budou závratné – dostaneme refundaci od zásobovacího a peníze převedeme do zdravotního fondu. Pokud jde o rozpočet na zásoby, jen přesouváme peníze. Je to zcela průhledné. Hned se do toho dám.

137

RIMMER:

RIMMER: Skvělý plán!

138

LISTER:

LISTER: Mizernej plán!

139

Přichází KO.

140

KOCOUR:

KOCOUR: Chlapi, mám pro vás otázku – jak nejlíp voznámit špatnou zprávu?

141

KRYTON:

KRYTON: Řeknete všem, aby se posadili a varujete je, že máte špatnou zprávu.

142

KOCOUR:

KOCOUR: A jak se při tom tváříš?

143

KRYTON:

KRYTON: Vážně, pane. Vlídně, ale vážně.

144

KOCOUR:

KOCOUR: Ehm, vlídně, ale vážně. To jsem si myslel. Já to věděl! (odchází pryč) Díky, brácho. (vrátí se zpět s vážným výrazem ve tváři) Chlapi, radši si sedněte, mám špatnou zprávu.

145

LISTER:

LISTER: Co? O co jde? Co se stalo?

146

RIMMER:

RIMMER: Jde o mě? Je to o mně, ne?

147

KRYTON:

KRYTON: Zase mě vymění, že, pane?

148

KOCOUR:

KOCOUR: A když už všichni sedí, řeknu něco jako “Mám špatnou zprávu”, jo?

149

KRYTON:

KRYTON: Správně pane.

150

KOCOUR:

KOCOUR: A teď ta špatná zpráva – ale udělám to jako při šarádě.

151

LI, KRYTON a RIMMER s údivem: Při šarádě?

152

KRYTON:

KRYTON: Myslí hru šarády, pane.

153

KOCOUR:

KOCOUR: No, kolik srandy si tu užijem? Žádnou! Takovou skvělou příležitost nesmíme propást! Takže, jdeme na to! Nezapomeňte – vopravdická bomba! (Začne gestikulovat)

154

LISTER a RIMMER: Dvě slova. Velká díra.

155

RIMMER:

RIMMER: Díra, díra. Černá díra. Vcucne nás černá díra, chameleonský mutant. Obří smrtící červ.

156

LISTER:

LISTER: Něco je s Kochanskou. Chytla zákeřnej virus. Rimmer má ten virus. Já mám zákeřnej virus.

157

LISTER a RIMMER: Zombie! Zombíci! (začnou křičet jeden přes druhého)

158

KRYTON:

KRYTON: Vymění mě! Viďte, pane! Nikdo mě nemá rád! Lidi si stěžovali na tvar mé hlavy!

159

LISTER a RIMMER: Smrtící červ. Obří smrtící červ!

160

RIMMER:

RIMMER: Míří přímo na nás!

161

LISTER:

LISTER: Nabourá. Něco nabourá.

162

KRYTON:

KRYTON: Něco nabourá.

163

RIMMER:

RIMMER: Míří přímo na nás! Vsadil bych – degradujou mě!

164

LISTER:

LISTER: Žena, žena. Menší. Malá žena.

165

LISTER (asi i někdo další): Malý muž. Chlap. Muž. Pošťák! Poštovní modul! Dorazil poštovní modul!

166

RIMMER:

RIMMER: Dorazil poštovní modul. Něco se mu stalo.

167

LISTER:

LISTER: Dorazil poštovní a –

168

KRYTON:

KRYTON: Něco zlého.

169

LISTER:

LISTER: Naboural. Poštovní modul naboural.

170

RIMMER:

RIMMER: Smrtícího červa!

171

LISTER:

LISTER: Proměnil se v sako!

172

RIMMER:

RIMMER: Vylezl z něj smrtící červ!

173

LISTER:

LISTER: Se smrtícim červem to nemá co dělat! Co máš furt s tim červem?

174

RIMMER:

RIMMER: Tvoje šatstvo!

175

KRYTON:

KRYTON: Vaše šatstvo. Cestovní modul dorazil a naboural do vašeho šatstva!

176

KOCOUR:

KOCOUR: Jó! Trefil ses!

177

RIMMER:

RIMMER: Tvoje šatstvo viselo na šňůře a poštovní modul do něj naboural? Jak to můžou být dvě slova?

178

KOCOUR:

KOCOUR: Protože jsem při tom řek: Tý vado!

179

RIMMER:

RIMMER: Víš, kdybych teď měl smrtícího červa, nacpu ti ho do toho tvýho blbýho chřtánu!

180

LISTER:

LISTER: Notak, pošta je tady, nemračte se! Pošta ze Země! (zvedá se a odchází, ostatní se pomalu přidávají) Smrtící červ!

181

RIMMER:

RIMMER: Dvě slova!

182

KOCOUR rozhodí nechápavě rukama.

183

KRYTON nese velký pytel plný pošty na ubikaci, kde už se RIMMER a LISTER přehrabují hromadou pošty, a vysype ho k ostatním dopisům.

184

KRYTON:

KRYTON: To je poslední, pánové. (odkráčí)

185

RIMMER:

RIMMER: Museli jsme už přebrat kolem tisícovky dopisů! Jeden dopis z domova, nic víc si nepřeju. Jen jeden umrněnej dopis!

186

LISTER:

LISTER: Hele, vo padesát litrů, že první dopis je můj!

187

RIMMER:

RIMMER: Proč bereš všechno jako závody? Proč nemůžeme sedět a třídit poštu jako dva vyzrálí dospělí? Místo, abychom se chovali jako školáci, co se musí o všechno sázet? (chvilku se přebírá dopisy) Ano, mám jeden! Arnold Rimmer – muž, mýtus, legenda! Rimmsy, Rimmsy! (rozbaluje obálku) Pan Populární s velkým P! Nic ho nezastaví! Tady to je!

188

LISTER:

LISTER: Vod koho to je?

189

RIMMER:

RIMMER: Pokuta za parkování. I tak dobrý. Je to dopis. Něco ke čtení na moji adresu. Jedna nula, Rimmsy!

190

LISTER:

LISTER: Je to, no že by, to neni možný! Ale je! Plichta! Velkej comeback! Tenhle hoch neví, co znamená slovo porážka! JÓ!

191

RIMMER:

RIMMER: Tak povídej, kdo ti píše?

192

LISTER:

LISTER: Hayley Summersová. Proboha, Hayley Summersová! Hayley Summersová!

193

RIMMER:

RIMMER: Takže je asi od Hayley Summersové?

194

LISTER:

LISTER: S Hayley Summersovou jsem chodil. To jsem chtěl bejt rockovej bůh. Kde jsem selhával technicky jsem to kompenzoval kraválem. Teda, když jsem hrál, zvonilo lidem v uších.

195

RIMMER:

RIMMER: Jak dlouho?

196

LISTER:

LISTER: To už nepřešlo. Jak to jednou měli, bylo to na furt. Tak jsem do toho pral.

197

RIMMER:

RIMMER: A kde ses s ní seznámil? Na koncertě?

198

LISTER:

LISTER: Dělala v bance, kde jsem byl v mínusu. Dali jsme se do řeči a badabum, badabiš, badabá.

199

RIMMER:

RIMMER: Áhá, a nechala tě, viď?

200

LISTER:

LISTER: Ne, vlastně mě nenechala Nabídli jí vysněnou práci na Calistu, nemohla to vodmítnout. Byla jediná, vo kterou jsem stál, co mě nenechala. Ten čas, co jsme byli spolu, byl fakt havaj. Celou sobotu jsme čuměli na nulovou gravitaci s kari v posteli. Vod ní jsem poprvé slyšel “Pravý vořechový, to je pravý vořechový”, řikala. “To je pravý vořechový. To karí je pravý vořechový.” A krčila nos, takle (předvádí), když něco vyprávěla. Né, bylo to fakt roztomilý.

201

RIMMER:

RIMMER: A vyprávěl jsi kamarádům o pravým vořechovým a o tom krčení nosu a nezjistil jsi, že najednou emigrují nebo předstírají smrt?

202

LISTER (čichá k dopisu): Pořád to voní po jejím parfému. Ale ani to nechci číst, bude se mi zase stejskat.

203

RIMMER:

RIMMER: Já to přečtu. (vezme LISTERovi dopis, rozbalí ho a před čtením si odkašle) Milý Dave, snad ti nevadí, že ti píšu, ale musím hrát fér.

204

LISTER:

LISTER: Hrát fér?

205

RIMMER:

RIMMER: Jistě to byl chlap. Vždyť jsi říkal, že miluje nulovou gravitaci a karí. Tutově to byl chlap. Měla velké nohy? Když jste tančili foxtrot (předvádí tanec), neříkal sis, proč se holí?

206

LISTER:

LISTER: Hele, řekni mi tu férovku!

207

RIMMER:

RIMMER: Pane jo!

208

LISTER:

LISTER: Co?

209

RIMMER:

RIMMER: To snad né!

210

LISTER:

LISTER: A co?

211

RIMMER:

RIMMER: Nevím, zda se smát, či smát. Dave, nevím, jak ti to mám říct, ale jsem těhotná. Podle doktora sedm týdnů.

212

LISTER:

LISTER: Těhotná? Počkej, mám v hlavě galimatyáš. Chceš říct, že lítám tři miliony let ve vesmíru a vona čeká moje dítě?

213

RIMMER:

RIMMER: Ber to tak, že jsi ve finále.

214

LISTER:

LISTER: Cože? Jak to myslíš? Kdo je ten soupeř? S kym hraju?

215

RIMMER:

RIMMER: Blablablablablabla, nevím jestli je to tvoje, nebo Royovo. Chtěla jsem, abys to věděl.

216

LISTER:

LISTER: Roy? (nevědoucí výraz se změní ve vědoucí znechucený) Áh, Roy né! Né tenhle Roy! To, jako že spala s Royem? Kdo je táta – já nebo von?

217

RIMMER:

RIMMER: Neví, jde na test DNA.

218

LISTER:

LISTER: Na beton mi napsala ještě jednou, aby mi oznámila výsledek. Pomoz mi ten dopis najít. Potřebujeme ho. Žlutá vobálka, žlutá vobálka! (začne se horečně přehrabovat hromadou dopisů)

219

Boční detail na Trpaslíka.

220

LISTER přichází k automatu s hromádkou dopisů v ruce.

221

LISTER:

LISTER: Ahoj, čtyřiatřicítko. Mám zrovna pauzu. Kafe, prosim.

222

34: Á, najednou po mně něco chceš, viď?

223

LISTER:

LISTER: Jó, kafe.

224

34: Nedělej hloupého, Dave. Slyšela jsem, co se dělo.

225

LISTER:

LISTER: Dělo?

226

34: U výdejní mašiny 23. Myslel sis, že se to nedozvím, viď?

227

LISTER:

LISTER: Co?

228

34: Těch nápojů a čokoládových tyčinek, co jsi ode mě dostal a zároveň jsi popíjel její nápoje a cpal jejími čokoládovými tyčinkami, viď? Nebo ne?

229

LISTER:

LISTER: Byla prostě blíž!

230

34: Je to šunťácká mašina! To se ti líbí, Dave? Šunťačky?

231

LISTER:

LISTER: Vypadáte všechny stejně!

232

34: Ó!

233

LISTER:

LISTER: Hele, moh bych dostat kafe?

234

34: Kafe došlo.

235

LISTER:

LISTER: Tak si dám čaj.

236

34: Čaj není.

237

LISTER:

LISTER: Koktejl?

238

34: Musím se podívat. Lituju, koktejly taky nejsou.

239

LISTER:

LISTER: Víš co? Tak já pudu někam jinam. Nejseš tu jediná výdejní mašina.

240

34: Jen si jdi. Asi to tak bude nejlepší.

241

LISTER:

LISTER: Taky, že jdu!

242

34: Dobře.

243

LISTER:

LISTER: Fájn!

244

34: Mně to vyhovuje.

245

LISTER:

LISTER: Tak jo, já jdu.

246

34: No, chybět mi nebudeš.

247

LISTER:

LISTER: Ještě něco – vo nic nejde, ale ten tvuj čaj je vážně břečka. A víš, jak jsem řikal, že tvoje mexický křupky s chilli papričkama jsou vostrý? Tak to jsem lhal.

248

34: Nemůžu uvěřit, že jsi to řekl!

249

LISTER:

LISTER: Jo, řek!

250

34: Ááááh!

251

KRYTON tlačí chodbou vozík plný toaletního papíru. Tam a zase zpátky.

252

RIMMER sedí v řídící místnosti, přichází KRYTON.

253

RIMMER:

RIMMER: Jak to dopadlo s medicompem?

254

KRYTON:

KRYTON: Ten dar přijal, pane.

255

RIMMER:

RIMMER: A co za to?

256

KRYTON:

KRYTON: Poděkování.

257

RIMMER:

RIMMER: To je všechno?

258

KRYTON:

KRYTON: Podle mě tohle dělá pořád. Přelstí nic netušící úplatkáře, aby je přiměl dát peníze do fondu.

259

RIMMER:

RIMMER: To je nehoráznost! Copak nemá žádnou morálku?

260

KRYTON:

KRYTON: Opakoval, že to potvrzení ohledně zameškané služby vám dá jedině v případě, že byste byl nemocný nebo si vzal ošetřovačku na člena posádky.

261

RIMMER:

RIMMER: Lister! Posttraumatický stres. Stýská se mu po lidech. Máčí si sušenky v akváriu. Úplně vykolejený.

262

KRYTON:

KRYTON: Což lze posuzovat spíš jako výstřednost, než nemoc, pane. Jestli chcete na svoji obhajobu využít pana Listera, bude to asi chtít něco víc.

263

RIMMER:

RIMMER: Hmmm, výbuch šílenství, provázený slintáním a pěnou od úst dnes do půlnoci. To by nemělo být těžké.

264

LISTER se na ubikaci dál prohrabuje poštou, vchází KOCOUR, z ledničky si bere láhev mléka.

265

KOCOUR:

KOCOUR: Čau, brácho. Bystroň mi říkal, co se stalo! Jdu tě zkontrolovat. Tak, kdo je teda ten Roy? (sedá si ke stolu)

266

LISTER:

LISTER: Dělal s ní v bance. Při počítání peněz vždycky používal strojek na zvlhčování prstů. Děsná guma. (tváří se znechuceně)

267

KOCOUR:

KOCOUR: Moh bych ti dát jednu radu? Nemysli na to, jak jsou spolu. Posuň se dál.

268

LISTER:

LISTER: Jasně.

269

KOCOUR:

KOCOUR: Myšlenky na to, jak jsou spolu, si vůbec nepouštěj do hlavy.

270

LISTER:

LISTER: Jó, jasně.

271

KOCOUR:

KOCOUR: Všechny ty procházky v parku, slíbávání dešťovejch kapek z nosu a tak… Na to vůbec nemysli!

272

LISTER:

LISTER: Zbožňoval jsem její nos. Krčila ho, když něco vyprávěla.

273

KOCOUR:

KOCOUR: A nenech se svíst k úvahám, jestli na něj krčila tak úžasně roztomile, jako ho krčila na tebe. Protože lze čekat, že jo.

274

LISTER:

LISTER: Myslíš?

275

KOCOUR:

KOCOUR: A ještě něco: ne, abys dumal o všech těch nočních šichtách, co vždycky dělala, protože bejt to já, tak bych si řikal: “Sakra, banka zavírá v pět!”

276

LISTER:

LISTER: Jó, pořád chodila na noční šichty. Dohlídnout na dodávku neodcizitelnejch propisek. (vstává a bere si z lednice pivo) Nebo kvůli aktualizaci provazů na zábranách usměrňujících frontu. Nebo se nešťastnou náhodou zamkla na víkend v trezoru. Věčně to dělala. (KOCOUR zakroutí hlavou). Snad si nemyslíš, že byla s tim Royem? (vrátí se zpět ke stolu)

277

KOCOUR:

KOCOUR: Celou tu dobu.

278

LISTER:

LISTER: To mě nikdy nenapadlo!

279

KOCOUR:

KOCOUR: Ale hlavně – pusť to už z hlavy!

280

LISTER:

LISTER: Už se mi to vykouřilo.

281

KOCOUR:

KOCOUR: Mysli na něco jinýho.

282

LISTER:

LISTER: Já myslim na něco jinýho!

283

KOCOUR:

KOCOUR: Bezva! (Chvilka ticha) Protože jak začneš myslet na to, kolik hodin jsi tvrdnul doma a zabíjel čas, zatímco ona byla na všech čtyřech pokrytá penězma a jeho strojek na navlhčování prstu makal přesčas, tak se z toho zcvokneš. (LISTER už se drží za spánky v zoufalé snaze dostat ten obrázek z hlavy) Teď, když máš v hlavě ten obrázek, bude fakt těžký se ho zbavit. Co to děláš?

284

LISTER:

LISTER: Co asi myslíš?

285

KOCOUR:

KOCOUR: Řikal jsem ti, ať na to nemyslíš!

286

LISTER:

LISTER: To se ti lehko řekne!

287

KOCOUR:

KOCOUR: To se mi snad zdá! Vůbec jsi neposlouchal, co ti říkám!

288

KOCOUR naštvaně odejde, LISTER se dál snaží zbavit té představy.

289

Pohleda na Trpaslíka ve vesmíru nedaleko nějakého bílého měsíce.

290

KRYTON a LISTER se potkají na chodbě.

291

KRYTON:

KRYTON: Pořád nic, pane?

292

LISTER:

LISTER: Víš, začínám si myslet, že další dopis nenapsala.

293

KRYTON:

KRYTON: Pane, já vím, že to vyvolalo malou bouři, ale jsem si jist, že musíte žít přítomností. Máte teď nové přátele. Eh, pravda, nesou to lidé a někteří z nich jsou protivní, hloupí, banální a možná i šílení, ale to neznamená, že mají menší cenu! Musíte na minulost zapomenout a starat se o přítomnost.

294

LISTER jde zpátky k automatu

295

LISTER:

LISTER: Čauves!

296

34: Á, to jsi ty. To je trapné.

297

LISTER:

LISTER: Hele, jdu se ti vomluvit. Chci se zeptat, jestli ti to můžu nějak nvyhradit.

298

34: Vážně?

299

LISTER:

LISTER: Jo.

300

34: Á, Dave, nevím, proč se takhle hádáme. Je to tak hloupé!

301

LISTER:

LISTER: Co to teda bude? Novej nátěr? Nový kryty trysek? Co doplnit zásoby?

302

34: Cokoli?

303

LISTER:

LISTER: Cokoli. Jenom si řekni.

304

34: No, tak jestli si můžu přát cokoli, naprosto cokoli… Vždycky jsem chtěla… podívat se za roh!

305

LISTER:

LISTER: Cože? Támhle za roh, jo?

306

34: Já vím, že je to pošetilé, ale vždycky jsem o tom vášnivě snila! Znám to z vyprávění, ale vidět to na vlastní oči!

307

LISTER tlačí automat 34 chodbou.

308

34: Nemůžu uvěřit, že opravdu jedu! Není to romantické?

309

LISTER:

LISTER: No, nedělej si přehnaný naděje, možná to nebude tak úžasný. (dotlačí 34 na křižovatku chodeb a zastaví) Tadá!

310

34: Óh! Óh! Splnilo to všechny mé představy a mnohem víc! Ó, Dave, možná bychom tu mohli zůstat, ty a já! Vím, že je to bláznovství, ale mohli bychom se tu usadit! Hm? Začít nový život! Á, pošoupni mě dozadu, prosím.

311

LISTER se snaží automat posunout dozadu, ale ten se převrátí a on na něm přistane.

312

LISTER:

LISTER: Promiň!

313

34: Já věděla, že si dáš říct! Ty rošťáku! (LISTER dál leží na automatu a snaží se ho zvednout tím, že s ním poskakuje a heká u toho)

314

LISTER:

LISTER: Zvednu tě!

315

34: Á, Dave, Davíčku! Rošťáčku! No né! Nikdy jsem neviděla strop!

316

V pozadí projde RIMMER a vidí velice zajímavou scénu.

317

RIMMER:

RIMMER: Rimmsy, Rimmsy, Rimmsy, ano! Koukej se kamero! Potvrzení o ošetřování! Máme to! (Zapisuje si do bloku)

318

Blíží se KRYTON s vozíkem toaleťáku.

319

KRYTON:

KRYTON: Co mám s nimi udělat, pane? (Uvidí LISTERa, jak se pachtí na automatu) Co jsem vám říkal, pane? Já věděl, že si najdete jiný druh k trvalému soužití!

320

LISTER se k nim otočí: Jenom se jí snažim zvednout!

321

KRYTON:

KRYTON: Myslím, že jste tu etapu už překonal, pane!

322

KOCOUR jde chodbou a je na něm poznat, že má značně na krajíčku velké potřeby.

323

KOCOUR:

KOCOUR: Blbej papír! Musí tu někde bejt! Nachodil jsem skoro tři míle! (všimne si něčeho na zemi a s obtížemi se sehne) Hele, no ne! (Šťastný zvedne několik dopisů a odejde)

324

KRYTON, RIMMER a LISTER sedí na ubikaci u stolu, teď už bez hromady dopisů.

325

KRYTON:

KRYTON: Prohlédli jsme všechny dopisy. Nebyl tam.

326

LISTER:

LISTER: Nó, tak díky, Kryťáku.

327

RIMMER:

RIMMER: Nic se neděje. Třetí techniku!

328

Přiřítí se KOCOUR se zoufalým výrazem a hromádkou dopisů v ruce.

329

KOCOUR:

KOCOUR: Tři paluby, ani jediná rolička!

330

LISTER si všimne, že dopis na vrchu je pro něj.

331

LISTER:

LISTER: Ten je muj! (Začne se s KOem přetahovat)

332

KOCOUR:

KOCOUR: Houbeles, já ho našel!

333

LISTER:

LISTER: Dej ho sem! Potřebuju ho!

334

KOCOUR:

KOCOUR: Musim se utřít!

335

LISTER souboj vyhraje a prohlíží si dopis.

336

KOCOUR:

KOCOUR: Vidíte, co jste nám vyvedli? To je děs! Děs, běs! (Vezme RIMMERovi jeho zápisník)

337

RIMMER:

RIMMER: To je moje zvláštní hlášení!

338

KOCOUR:

KOCOUR: Brzo už zvlášní nebude! (Odkráčí na WC)

339

Pohled na Trpaslíka ve vesmíru.

340

LISTER sedí na gauči a kouká na dopis. Ostatní stojí bokem za ním.

341

LISTER:

LISTER: Teď mi dochází, že tohle bude vono. Vysvětluje to, proč si připadám tak prázdnej. Kdyby se mnou měla děti, tak třeba moje děti taky měly děti. Možná jsou stovky generací, co jsem zplodil. Možná jsem měl dceru, co byla doktorkou, nebo prapraprapraprapraprapraprapravnuka, co byl hvězdou nulový gravitace! Ať se teď stane se mnou, co chce, cejtim, že jsem něčim přispěl. Že jsem někdo. Bože, snad je to moje. Protože vím, že s ní, jako matkou, by to byly ty nejlepší děti, jaký by mohly bejt, protože – byla to senzační ženská. A rčitě by byla ještě senzačnější máma. Á, držte mi palce. (vyndá dopis z obálky) Ta mizerná coura! (olízne si prsty a nazačuje použití vlhčítka na prsty)

342