Červený Trpaslík - Vyhledávání hlášek

S11E06 - Džin z lahve

Kosmik odlétá z vesmírné stanice.

Střední sekce Kosmiku. KRYTON stojí u podivného přístroje, který připomíná zubařské křeslo. Přichází RIMMER.

RIMMER:

RIMMER: Á, co je to?

KRYTON:

KRYTON: Zachránil jsem to z té medistanice, pane. Je to na plastiku osobnosti.

RIMMER:

RIMMER: Mm, takže ti chirurgicky opraví charakter?

KRYTON:

KRYTON: Přesně tak. Naskenuje pacientův mozek a vytvoří osobnostní mapu. Pak dokáže vylepšit, odstranit i vymodelovat ty vlastnosti, které činí tu osobu tím, kým je.

RIMMER:

RIMMER: Hypoteticky, mluvím zde hypoteticky, myslíš, že by neškodilo mě vylepšit?

KRYTON:

KRYTON: Posaďte se, zruším program na tento týden.

RIMMER (Sedá si do křesla.): Takže, co pro mě můžeš udělat?

KRYTON:

KRYTON: Začnu tím, že vyznačím oblasti, které bychom mohli být schopni zlepšit. (Na displeji je sken RIMMEROVA mozku a KRYTON po něm zuřivě čmárá bílým fixem.) Takže tady, tady, tady, tady, tady, rozhodně tady, tady, tady, tady, tady, tady, tady…

RIMMER:

RIMMER: To stačí, Krytone. Pusť se do toho.

KRYTON (Ukazuje na displeji.): Hm, odstraníme pompéznost, velkou a nevzhlednou, vaše domýšlivost je taky velmi naběhlá.

RIMMER (Ukazuje na velkou červenou oblast uprostřed skenu.): Co je ten rozlehlý okrsek uprostřed?

KRYTON:

KRYTON: To je vaše zbabělost. Možná si budete přát srabotomii.

RIMMER:

RIMMER: Omez to na něco jako fňuknosukci.

Do místnosti vtrhne KOCOUR.

KOCOUR:

KOCOUR: É! Čau, co se děje?!

KRYTON:

KRYTON: Chystám se panu Rimmerovi udělat operaci osobnosti.

KOCOUR:

KOCOUR: Dostane novou osobnost? To je skvělý!

RIMMER:

RIMMER: Novou ne. Vyhlazenou, zpevněnou, pružnou, oblou. Zcela mě to promění. Budu namakaný holohlavý lamač ženských srdcí, jak jsem o tom vždycky snil. Krytone, ještě něco; nebude to bolet, viď?

KRYTON:

KRYTON: Ne, jen vás to slabounce, malilinko, nepatrně štípne.

RIMMER:

RIMMER: Štípne?

KRYTON:

KRYTON: Až zavedu laser.

RIMMER:

RIMMER: Laser?

KRYTON:

KRYTON: Musí vypálit…

RIMMER:

RIMMER: Vypálit?

KRYTON:

KRYTON: Možná bych vám měl podat holosedativum, pane.

RIMMER:

RIMMER: Jehlou?!

KRYTON:

KRYTON: Pane, prosím! Ozřejmím vám každý aspekt tohoto výkonu krok za krokem. Právě teď udělám… (Sáhne pro něco za panel. Když se otočí, RIMMER je pryč.), Ehm, kam zmizel?

KOCOUR:

KOCOUR: Vyběh ze dveří.

KRYTON:

KRYTON: Einstein se pletl, je možné překročit rychlost světla.

Kosmik vletěl do asteroidového pole. V kokpitu bliká na plné pecky poplach (nejspíš červený). LISTER si v klídku chrápe na sedadle pilota.

Přibíhají ostatní.

KOCOUR:

KOCOUR: Kámo, co je?!

LISTER:

LISTER: Ztište ten kravál, vidíte, že spim… Páni! Co se to děje?! Jsme dost mimo kurz. Kterej trotl má na starost řízení?

KRYTON:

KRYTON: Vy, pane.

LISTER:

LISTER: Vopravdu? Kruci, asi jsem si schrupnul.

RIMMER:

RIMMER: Jsme pět tisíc kilometrů mimo kurz, stačilo zapnout autopilota. Tvoje služba, tvoje chyba!

LISTER:

LISTER: Mně to vyčítat nemůžeš. Dát pilotovi takovejhle voběd? Rostbíf se všema přílohama, po něm přídavek, po něm nadejchanej karamelovej pudink, po něm přídavek, další přídavek, po něm pivo a kafe, sýr a brendy a portský a doutníky a ta mentolka. Moh‘ jsem to ustát po takovymhle nedělnim vobědě? Jak dlouho jsem spal?

KRYTON:

KRYTON: Je pondělí, pane.

LISTER:

LISTER: Ale do háje!

RIMMER:

RIMMER: To bude doba, než se dostaneme zpátky.

LISTER:

LISTER: Můžem to vzít zkratkou přes ten asteroidovej pás?

RIMMER:

RIMMER: Přes území GELFů?

KRYTON:

KRYTON: Věříme-li těm historkám, kmen GELFů, který obývá pás Juno 98, se jmenuje… (Posadí se.) Adyněchin ichinimichy acharachach ivehich arachach. Ehh… oh, pardon, jen jsem si sedl na šroubovák. Proč tady neuklízí nikdo kromě mě?

LISTER:

LISTER: Krytone, cos to říkal?

KRYTON:

KRYTON: Promiňte. Jméno toho kmene je Hrdlosajci, pro mě a pro vás upíří GELFové.

KOCOUR:

KOCOUR: Upíří GELFové?

RIMMER:

RIMMER: Vypráví se, že jim chutná panenská krev.

LISTER:

LISTER: Chutná jim panenská krev. Kdo tomu věří? Leť tudy!

KOCOUR:

KOCOUR: Počkej chvíli, zastav! Zpomal sakra!

LISTER:

LISTER: Co máš za problém?

KOCOUR:

KOCOUR: Jen jsem zvědavej. Jak poznaj panny vod nepanen?

KRYTON:

KRYTON: Inu, podle starodávných mýtů je cítí.

KOCOUR:

KOCOUR: Cítí? Čím asi tak můžou páchnout?

LISTER:

LISTER: Zoufalstvím, většinou.

KOCOUR si čichá sám k sobě. Ve výrazu jeho obličeje je vidět úleva.

KRYTON:

KRYTON: Víte, pane, podle nejnovějších poznatků cítí GELFové feromon produkovaný strachem. Jen panny mají strach, jako jediné tudíž produkují feromon strachu. To náš problém není.

LISTER:

LISTER: Letíme tudy!

KOCOUR:

KOCOUR: Počkej, zadrž! Můžeme vo tom diskutovat aspoň vteřinu?!

LISTER:

LISTER: Tak moment, ty seš-

KOCOUR:

KOCOUR: Ne!

LISTER:

LISTER: Řek bych, že musíš-

KOCOUR:

KOCOUR: Ne!

LISTER:

LISTER: Vlastně jsem-

KOCOUR:

KOCOUR: Ani to nevyslovuj!

LISTER:

LISTER: Tak jo, přejdeme to. Nechtěl jsem vypustit džina z lahve.

KOCOUR:

KOCOUR: Já si něco užil, abys věděl. Víc než dost! A měl jsem taky románky.

RIMMER:

RIMMER: Se zrcadlem v koupelně… v hale… Na ty jsem zapomněl.

KOCOUR:

KOCOUR: Vy nevíte, že kočky maj vždycky dva domovy? Mám kočičí holku na Trpaslíkovi. Houby! Já mám dvě!

RIMMER, LISTER, KRYTON (znuděně, všichni najednou): Na palubě Z.

KOCOUR:

KOCOUR: Ano! Přesně tam jsou, na palubě Z, ale před váma se schovávaj, protože maj zájem jen vo mě.

LISTER:

LISTER: Poletím dlouhou cestou.

KOCOUR:

KOCOUR: A dupněte na to! Musim zpátky k mým kočandám na palubě Z. Najednou se mi po nich strašlivě stejská. (Zavzlyká, pak zkontroluje, jestli se na něj ostatní dívají, a zavzlyká znovu.)

KRYTON:

KRYTON: Loď na monitoru.

LISTER:

LISTER: Energetická stopa je sotva znatelná. Signál je slabší než záložní tým San Marina.

KRYTON:

KRYTON: Přihlašuji se na jejich lodní počítač.

RIMMER:

RIMMER: Nenamáhej se. V tomto regionu by to mohl být GELFský bitevní křižník, drž náš kurz.

KOCOUR:

KOCOUR: Za mě souhlas!

KRYTON:

KRYTON: Podle jejich dat je to transportní loď s posádkou: jeden korumpoid, jeden vězeň.

KOCOUR:

KOCOUR: Koru-co?

KRYTON:

KRYTON: Korumpoid je droid, který se rozhodl obětovat život výměnou za aktualizace softwaru v křemíkovém nebi.

LISTER:

LISTER: Tyhle korumpoidi jsou prdlý jako guma v trenkách.

RIMMER:

RIMMER: Tím se vysvětluje, proč se korumpoid a jeho vězeň vrhají přímo do srdce supermasivní černé díry.

KOCOUR:

KOCOUR: Tak co teď?

LISTER:

LISTER: Půjdeme na tu loď, než překročí horizont událostí.

RIMMER:

RIMMER: Riskovat krk kvůli jednomu vězni?

LISTER:

LISTER: Rimmere, ten vězeň může bejt člověk, nemůžeme ho vopustit.

RIMMER:

RIMMER: Nikdy neříkej „nemůžem“, mysli trochu, opouštění nestojí nic v cestě.

LISTER:

LISTER: Kocoure, vezmi to! Rimmere, puč mi svůj diktafon.

RIMMER:

RIMMER: Co? Proč?

LISTER:

LISTER: Protože mám nápad. (Vezme si bazukoid.) Ták, pojď ke mně. (Nabije.) Jdeme na to.

RIMMER:

RIMMER: Hodně štěstí, ozvěte se.

Vesmírem letí podlouhlá stříbrná loď. Na její palubě jsou tři průzkumníci vyzbrojení bazukoidy – LISTER, KOCOUR a KRYTON.

Z vysílačky slyšíme RIMMERŮV hlas.

RIMMER:

RIMMER: Přicházejí další informace z lodního počítače. Přepravovali vědecký materiál na biostanici Orta 15. (RIMMER si pohodlně sedí v Kosmiku.) Něco tady nehraje. Lodní záznamy byly smazány a černá skříňka je taky vyčištěná. Nemám obraz z vaší kamery. Něco tam musí rušit signál.

LISTER sundá z kamery, kterou má připevněnou na hlavě, víčko.

LISTER:

LISTER: A co teď?

N monitorech v Kosmiku se objeví obraz z kamery.

RIMMER:

RIMMER: Ano, teď mám obraz. Jak jsi to udělal?

100

LISTER:

LISTER: Jen jsem překalibroval pásmo fluktuace signálu.

101

RIMMER:

RIMMER: Chytrý tah!

102

LISTER:

LISTER: Díky.

103

RIMMER:

RIMMER: Nebude se vám to líbit, ale snímač pohybu něco zachytil. Známky života, organické a částečně organické, v chodbě Beta 12.

104

Všichni právě dojdou k obrovské ceduli s nápisem „Beta 12“.

105

LISTER:

LISTER: Kde přesně v Betě 12?

106

RIMMER:

RIMMER: U jižního vchodu.

107

KOCOUR posvítí baterkou na ceduli s nápisem „Jižní vchod“.

108

LISTER:

LISTER: Tam zrovna jsme.

109

RIMMER:

RIMMER: Měl bys je tedy vidět, jsou přímo nad vámi, možná ve stropě nebo nad podlahou. (Všichni začnou zmateně utíkat.) Utečte! Vraťte se! Zmizte odtud, rychle! Dopředu! Tudy ne, na druhou stranu! Ne, ne, ne, na druhou stranu! Listere, běž!

110

Najednou se LISTER zastaví.

111

LISTER:

LISTER: Počkat, počkat, počkat! Ty známky života, nemohli bysme to bejt náhodou my?

112

RIMMER:

RIMMER: Á, ano. Ovšem, organické a částečně organické. Jste to vy. Měli by na to upozornit v instrukční příručce. Někdo by ze sebe mohl udělat naprostého idiota. (Kouká se do příručky.) Áá, stojí to tady. Je to tenhle odstaveček s červenými písmeny. Tak snadno se to přehlédne.

113

Psychosken zapípá.

114

KRYTON:

KRYTON: Sken hlásí EM záření. Tudy, pánové.

115

Jdou lodí. Z temnoty je slyšet KORUMPOIDŮV hlas.

116

KORUMPOID:

KORUMPOID: Vím, že jste tam, lidé. Jestli chcete žít, tak zmizte.

117

LISTER se otočí a spatří děsivého robota s červeně svítícíma očima.

118

LISTER:

LISTER: Má pravdu, měli bysme jít.

119

KRYTON:

KRYTON: Pane…

120

LISTER:

LISTER: Tys ho neviděl… Ha, tak jo. (Řve.) Chci jednat vo tvým vězni, uzavřít obchod.

121

KORUMPOID:

KORUMPOID: Žádný obchod.

122

LISTER:

LISTER: Dáme řeč!

123

KORUMPOID:

KORUMPOID: Žádné mluvení. A teď dejte na mou radu a zmizte. Odejděte.

124

LISTER pošle po zemi diktafon se spuštěnou nahrávkou.

125

LISTER (hlas v diktafonu): Kdo je tvůj vězeň a co udělal?

126

KORUMPOID (Jde k diktafonu): To je moje věc, ne tvoje.

127

LISTER (v diktafonu): Nám můžeš důvěřovat, vážně jo.

128

Najednou v diktafonu přeskočí a spustí se jiná nahrávka.

129

RIMMER (hlas v diktafonu): Všechny sny se ti splní.

130

RIMMER v Kosmiku vše slyší a vypadá zděšeně.

131

RIMMER (v diktafonu): Na velikosti nesejde. Jsi moc hezký.

132

KORUMPOID zvedne diktafon a zařve.

133

RIMMER (v diktafonu): A ženy si myslí, že jsi neobyčejně přitažlivý.

134

LISTER (Míří na KORUMPOIDA bazukoidem.): Vlastně to není až tak pravda. Tak zahoď tu zbraň a pomalu se otoč.

135

KORUMPOID po LISTEROVI vystřelí, ale mine. Ten se tak tak stihne schovat, pak stiskne tlačítko na dálkovém ovládání a z diktafonu vyletí elektrický výboj, který zničí KORUMPOIDA.

136

KORUMPOID:

KORUMPOID: Uááá…

137

Všichni přistoupí ke KORUMPOIDOVI, kterému právě zhasne jeho červené oko.

138

KRYTON:

KRYTON: Ách…

139

KRYTON vypojí z KORUMPOIDA černou skříňku.

140

RIMMER:

RIMMER: O jednoho méně. Co se děje? Jste v pořádku?

141

KRYTON:

KRYTON: Jsme, pane. Korumpoid je mrtvý.

142

RIMMER:

RIMMER: Myslím, že jsem lokalizoval vězně, dvě podlaží nahoru, kóje 12.

143

LISTER, KOCOUR a KRYTON jdou kolem vězeňských kójí uzavřených laserovými mřížemi. V jedné z nich spatří krásnou kočku – ANKITU.

144

ANKITA:

ANKITA: Kluci, moc ráda vás vidím. (Usměje se; ke KOCOUROVI) Počkej, ty seš…?

145

KOCOUR:

KOCOUR: Ty seš…?

146

ANKITA:

ANKITA: Áááá!

147

KOCOUR:

KOCOUR: Ááúú!

148

KOCOUR vystřelí z bazukoidu do terminálu a deaktivuje laserovou mříž. ANKITA vyjde z cely.

149

KOCOUR:

KOCOUR: Máš jméno?

150

ANKITA:

ANKITA: Jasně že jo, hlupáčku. Kdo nemá jméno?

151

KOCOUR:

KOCOUR: Ááú. Ooú.

152

ANKITA (Ukazuje všude možně.): Abys věděl, tohle je moje, tohle je moje, tohle je moje, tohle je moje, tohle všechno je moje.

153

KOCOUR:

KOCOUR: Počkej, počkej a co támhleto?

154

ANKITA:

ANKITA: To je taky moje.

155

KOCOUR:

KOCOUR: Áááú!

156

Kosmik se vrací na Červeného trpaslíka. Všichni jdou po chodbě, KOCOUR a ANIKTA napřed.

157

KOCOUR:

KOCOUR: To je moje, tohle je moje, tohle je moje. Vlastně tohle všechno je moje, dokonce i tohle!

158

ANKITA:

ANKITA: A co tohle?

159

KOCOUR:

KOCOUR: Moje!

160

ANKITA:

ANKITA: A tady to?

161

KOCOUR:

KOCOUR: Moje. A tady to, všechno moje.

162

LISTER:

LISTER: Tak, uvidíme se potom. (Společně s RIMMEREM odchází.)

163

KOCOUR:

KOCOUR: Ty, co kdybysme se pak sešli pod záminkou, že si dáme večeři, ale místo toho si zahráli přebíranou?

164

ANKITA:

ANKITA: Já miluju přebíranou.

165

KOCOUR a ANKITA předvádějí šťouchání do provázku a oba u toho nesnesitelně vřeští.

166

KOCOUR:

KOCOUR: Ty dones sebe a já šňůrku.

167

ANKITA:

ANKITA: Ahoj v osum.

168

KOCOUR zapřede.

169

KRYTON:

KRYTON: Račte, prosím, se mnou, zavedu vás do vaší kajuty.

170

ANKITA:

ANKITA: Ááá!

171

KOCOUR:

KOCOUR: Aááá!

172

KRYTON sedí v laboratoři a něco ťuká na počítači, přibíhají LISTER a RIMMER.

173

LISTER:

LISTER: Óh, Krytone, co znamená ten poplach?

174

KRYTON:

KRYTON: Znepokojivá zpráva. Podle Korumpoidovy černé skříňky ta kočka, kterou jsme sem vzali, není felis sapiens.

175

LISTER:

LISTER: Když ne kočka, tak co to je?

176

KRYTON:

KRYTON: Polymorf, pane.

177

LISTER:

LISTER: Polymorf, kterej se proměnil ve felis sapiens?

178

KRYTON:

KRYTON: Přesně tak.

179

RIMMER:

RIMMER: Proto Korumpoid letěl do té černé díry. Byla to jediná možnost, jak polymorfa usmrtit.

180

LISTER:

LISTER: A my jsme zabili Korumpoida, zachránili polymorfa a přivedli si ho na loď. S naší nominací na vesmírnou posádku roku to teď nevypadá moc nadějně.

181

RIMMER:

RIMMER: Zase to dostanou ty pitomý vesmírný opice z Omegy 4.

182

KRYTON:

KRYTON: A ještě něco, podle černé skříňky ten polymorf klade vajíčka.

183

LISTER:

LISTER: Oplodněná?

184

RIMMER:

RIMMER: Ne, kindervajíčka. Ovšemže oplodněná.

185

LISTER:

LISTER: Dobře, a kdy se vylíhnou?

186

KRYTON:

KRYTON: Krátce poté, co maminka najde hostitelské tělo, do kterého je uloží.

187

LISTER:

LISTER: Nevím, jestli to chci vědět, ale vysvětli to.

188

KRYTON:

KRYTON: Našel jsem na Kosmotelu dokument o genetickém mutantovi. Chtěl jsem se na něj podívat.

189

Spustí se televize, slyšíme jen hlas KOMENTÁTORA.

190

KOMENTÁTOR:

KOMENTÁTOR: Snáší se večer a oplodněná samička polymorfa svádí náhodně vybraný organismus tím, že na sebe bere podobu jeho družky. (Ozývá se podivné čvachtání. Všichni se tváří znechuceně.) Nepozorovaně pak naklade svá vajíčka do těla nešťastného hostitele.

191

LISTER:

LISTER: Kde je Kocour?!

192

KRYTON:

KRYTON: Kolik je hodin? Je na rande s polymorfem!

193

Všichni běží pryč.

194

KOMENTÁTOR:

KOMENTÁTOR: Uběhne pár týdnů, a morfátka se derou na svět.

195

KOCOUR tanečním krokem vstoupí do kajuty, zpívá.

196

KOCOUR:

KOCOUR: …tak zlý, ale teď se to zdá tak skvělý. Jaká žena, jaká noc! Tů-du-du-du, tu-du-du, tý-ty-ry-ry, tu-tu-tu, tu-tu-dů-du-du-tů. He, héj! Ju-tu-du-dů…

197

Přicházejí ostatní.

198

LISTER:

LISTER: Spal jsi s ní? Co bylo?

199

KOCOUR:

KOCOUR: Hele, já nic neřeknu. Na jednu noc jsem se nalíbal až až! Uhm?

200

RIMMER:

RIMMER: Ty to nechápeš, musíme to vědět.

201

KOCOUR:

KOCOUR: Řeknu vám jen, že dělala věci, jaký jste v životě neviděli.

202

LISTER:

LISTER: Jako co?

203

KOCOUR:

KOCOUR: Převalujete se a muchláte se, a pak už jen vidíš, jak jí ze zad vystřelí ta vobrovská trubice. Houpá se nad tebou jako bláznivej had. A pak ti zahučí až dolů do krku-úúú! Ty, já jen… áááhoh… (Předvádí, jak to vypadalo, když měl v krku trubici.)

204

LISTER:

LISTER: Kocoure, kočky žádný trubice nemaj.

205

KOCOUR:

KOCOUR: Pro tebe možná. Ale když je v rauši, jak jí cumláš anténky…

206

KRYTON:

KRYTON: Jaké anténky?

207

KOCOUR:

KOCOUR: Bum, a je venku! (Naznačí vystřelení trubice.)

208

LISTER:

LISTER: Co bylo potom?

209

KOCOUR:

KOCOUR: Normálka. Vystříkla z tý trubice takový lepkavý pulečky. A potom řekla, že nikdy nebyla s někým, kdo by pojmul tolik vajíček. Nevim, co tím myslela, ale asi, že jsem byl skvělej. Tak ahoj ráno, kluci. (Zase zpívá.) Óu, jaká noc, proč trvalo tak dlouho, než jsem viděl…

210

RIMMER (Zarazí ho.): Teď mě poslouchej. Eh, jak ti to mám říct… Seš kretén!

211

LISTER:

LISTER: Rimmere, buď na něj hodnej. Nech to na mně. Kocourku… Seš kretén!

212

KRYTON:

KRYTON: Pane, to nebyla žena, nebyla to felis sapiens, pane. Byl to měňavec.

213

KOCOUR:

KOCOUR: Cože?

214

LISTER:

LISTER: Nebyla to kočka, nebyla to žena. Měl jsi sex, víš s geneticky stvořeným hmyzoidním pavoukovcem.

215

KOCOUR:

KOCOUR: Pořád se to počítá.

216

LISTER:

LISTER: Poďte.

217

KOCOUR:

KOCOUR: Počítá se to. Proč se to nepočítá? Já to počítám!

218

Vstupují do KOCOUROVY kajuty. Na posteli leží mrtvá polymorfka.

219

KOCOUR:

KOCOUR: Řeknu vám, že v noci vypadala trochu líp.

220

KRYTON (Měří tep.): Cyklus se završil. Umřela, jak se to polymorfí samici stává po vyčerpávajícím procesu, kdy naklade svá morfátka, do hostitelského těla.

221

KOCOUR:

KOCOUR: Nakladla svoje co do čeho?

222

KRYTON:

KRYTON: Pane, musíme jít do laboratoře a důkladně vás vyšetřit.

223

KOCOUR:

KOCOUR: Morfátko? Co je morfátko?

224

LISTER:

LISTER: To ti řekneme potom. Až budeš bezpečně přikurtovanej na medi-lůžko.

225

KOCOUR:

KOCOUR: Éh?

226

Laboratoř. KOCOUR leží na lůžku.

227

KRYTON:

KRYTON: Vysvětlím vám princip ultrazvuku. Sonda vyšle pulz přes kůži do vašeho těla a zpátky se odrazí ozvěna, díky níž získáme jistotu (Přejde k monitoru.), že je všechno… Můj ty bože!

228

KOCOUR:

KOCOUR: Co se to ve mně děje?

229

KRYTON (s úsměvem ke KOCOUROVI): Jen to ověřujeme.

230

LISTER:

LISTER: Tak kolik jich tam je?

231

RIMMER (Ukazuje na monitor.): Jeden, dva, tři, čtyři.

232

LISTER (Ukazuje na monitor.): A co tyhle dva? Pět, šest.

233

KRYTON (Ukazuje na monitor.): A tihle dva tam dole, sedm, osm.

234

LISTER:

LISTER: Musíme mu to říct.

235

RIMMER:

RIMMER: Tak běž.

236

LISTER:

LISTER: Amm… Kryton to udělá.

237

KRYTON:

KRYTON: Proč já?!

238

LISTER:

LISTER: Protože umíš jednat citlivě s pacientem, když mu máš oznámit, že je napadenej polymorfama.

239

KOCOUR:

KOCOUR: É, co to říkáš? To mluvíš vo mně?!

240

KRYTON:

KRYTON: Pane, mám pro vás špatnou zprávu. Jste těhotný s osmi polymorfími vajíčky. Až se vyklubou, doslova z vás vystřelí za použití nejbližšího dostupného otvoru.

241

KOCOUR:

KOCOUR: Jako že se nepostaví spořádaně do fronty? Co budeme dělat?!

242

KRYTON:

KRYTON: Nejdříve byste měl něco sníst, pane. Musíte sebrat veškerou sílu, abyste s nimi mohl bojovat. Nyní odčerpávají vašemu tělu spoustu vitamínů.

243

KOCOUR:

KOCOUR: V takovou chvíli nemůžu jíst!

244

KRYTON:

KRYTON: Pane, musíte se snažit.

245

KOCOUR:

KOCOUR: Jen chci ze sebe ty potvory dostat!

246

LISTER:

LISTER: Co císařský řez?

247

KOCOUR:

KOCOUR: Dobře!

248

LISTER:

LISTER: Jseš si jistej?

249

KOCOUR:

KOCOUR: Jo, ale bez šlehačky.

250

RIMMER:

RIMMER: To není dortík, ty tupče. Je to operace, při které ti otevřou břicho.

251

KRYTON:

KRYTON: Je to vaše jediná šance na přežití, pane.

252

KOCOUR:

KOCOUR: Ani za nic… (Najednou sebou začne zmítat a křičet bolestí.)

253

RIMMER:

RIMMER: Díkybohu, že jsem nepodstoupil tu srabotomii. (Vystřelí z místnosti.)

254

LISTER:

LISTER: Musíme ho zklidnit.

255

KRYTON:

KRYTON: Moudrá slova, pane. (Vpíchne KOCOUROVI do krku sedativum.) Alespoň jsme získali trochu času. Jenom se umyjeme a jdeme na to.

256

Znovu laboratoř. Všichni jsou patřičně hygienicky oblečení. RIMMER podává LISTEROVI laserový skalpel.

257

RIMMER:

RIMMER: Skalpel.

258

LISTER:

LISTER: Skalpel. (Podává jej KRYTONOVI.)

259

KRYTON:

KRYTON: Skalpel.

260

KRYTON zapne skalpel, ze kterého vystřelí laserový paprsek. LISTER a RIMMER se tak tak snaží skrýt před zásahem. Laser poničí stěnu a skříňku s léky.

261

KRYTON:

KRYTON: Vrtal se někdo v nastavení té věci? (Konečně se mu podaří skalpel vypnout.) Ááh. Dobrá. Otvírám ho.

262

LISTER:

LISTER: Moment, koukněte na sken. (Jde k monitoru.)

263

RIMMER:

RIMMER: Ty morfata se zbláznily.

264

LISTER:

LISTER: V co se to proměňujou?

265

KRYTON:

KRYTON: V tumory. Vědí, že je chceme vyjmout předčasně, a bojují ohněm proti ohni.

266

LISTER:

LISTER: Když je zabijem, zabijou jeho.

267

RIMMER:

RIMMER: Co uděláme?

268

KRYTON:

KRYTON: Musíme je nechat narodit přirozenou cestou.

269

LISTER:

LISTER: Jako že vystřelej simultánně ze všech otvorů? To bude něco jako já po zkaženejch vejcích.

270

O nějaký ten pátek později. Těhotný KOCOUR v růžové teplákové soupravě si stoupá na váhu. KRYTON posouvá závaží na úplný konec.

271

LISTER a KOCOUR sedí na pohovce. KOCOUR se najednou podívá na své břicho a pak na LISTERA. Přišla jeho hodinka.

272

LISTER veze KOCOURA v červeném vozítku do porodnice (laboratoře). KOCOUR vřeští.

273

Laboratoř. RIMMER neklidně obchází za zavřenými dveřmi. KOCOUR leží v bazénku a za srdcervoucího řevu rodí. LISTER a KRYTON ujali rolí porodních bab.

274

LISTER vytáhne z vody první děťátko morfátko. Vypadá jako zubní protéza. Hodí jej KRYTONOVI a ten do připravené bedny.

275

KRYTON:

KRYTON: Berou na sebe tvary předmětů z domácnosti a snaží se splynout.

276

Protéza se promění v několik dalších předmětů. LISTER vytáhne ananas…

277

LISTER (Vytahuje rybářskou sítí z bazénku loď.): Á, máme neposedu.

278

Porod je u konce vyčerpaný KOCOUR z posledních sil vydechuje.

279

Všichni jdou chodbou. LISTER tlačí růdl s krabicí, v níž jsou morfata.

280

LISTER:

LISTER: Áá, bude to těžký spláchnout tu drobotinu do vesmíru, jsou roztomilí.

281

KRYTON:

KRYTON: Pane, je to jejich obranný mechanismus. Brání se tomu spláchnutí.

282

LISTER:

LISTER: Koukejte, činčila v růžovým kloboučku a křeček na skateboardu. (Morfata na sebe vzala podobu roztomilých zvířátek.) Ty štěňátka dalmatinů, no vidíte je? A ten ježeček v cylindru, jak sedí v miniaturním nákupním vozíčku. Ááá!

283

KRYTON:

KRYTON: Dělají to schválně, aby v nás probudili pocit viny. Nezapomínejte, co se z nich stane, až dosáhnou plnoletosti. Většina tvorů vypadá přece roztomile, když se narodí, i velociraptoři, dokonce i Rolling Stones.

284

LISTER:

LISTER: Tak sladký.

285

KRYTON:

KRYTON: Jsou to zákeřní genetičtí mutanti.

286

KOCOUR:

KOCOUR: Spláchnu je sám. Dostal jsem nás sem, tak bych to měl taky napravit.

287

LISTER:

LISTER: Seš si jistej?

288

KOCOUR:

KOCOUR: Chci mít jen chvíli na rozloučení.

289

KRYTON:

KRYTON: Budeme hned za rohem, pane.

290

LISTER:

LISTER: Koukejte na ni, ta je sladká. (Ukazuje na kočičku.)

291

KRYTON:

KRYTON: Pane…

292

RIMMER, LISTER a KRYTON odcházejí.

293

Za rohem.

294

LISTER:

LISTER: Jak dlouho mu to bude trvat?

295

Podívají se do chodby.

296

KRYTON:

KRYTON: Je pryč! Měl jsem to předvídat. Je pod vlivem hormonu oxytocinu, který morfátka uvolňují.

297

LISTER:

LISTER: Cože?

298

KRYTON:

KRYTON: Morfátka ho vylučují, aby si pojistila, že se o ně hostitel bude starat, dokud nebudou dost silná, aby se postavila na vlastních šest přísavek.

299

LISTER:

LISTER: A pak mu sežerou emoce.

300

KRYTON:

KRYTON: Přesně.

301

LISTER:

LISTER: Musíme ho najít.

302

Nastupují do výtahu.

303

Jiná chodba. Naše trojice hledá…

304

LISTER:

LISTER: Musíme pátrání nějak zúžit.

305

RIMMER:

RIMMER: Mám nápad. Vypněte na lodi veškeré vytápění kromě naftových plošin, aby ho to tam zahnalo.

306

LISTER:

LISTER: A co pak?

307

KRYTON:

KRYTON: Nepozorovaně je dopadneme.

308

LISTER:

LISTER: Jsou to polymorfové. Živěj se emocema, vycítěj nás.

309

RIMMER:

RIMMER: Ne, když někdo žádné mít nebude, protože mu budou odebrány.

310

LISTER:

LISTER: Co?

311

RIMMER:

RIMMER: Listy, když ti uděláme plastiku osobnosti, při které ti odstraníme emoce, je to v suchu.

312

LISTER:

LISTER: To myslíte tou mašinou? Proč já?

313

RIMMER:

RIMMER: Kryton umí operovat, takže ten to být nemůže. Já to být nemůžu, takže zbýváš ty.

314

LISTER:

LISTER: Proč ne ty?

315

RIMMER:

RIMMER: Nepřerušuj. Po zákroku budeš moct chodit mezi morfaty nepozorovaně. Živí se lidskými emocemi, a když je nebudeš mít, nezjistí tě.

316

LISTER:

LISTER: A co se stane s mejma emocema?

317

RIMMER:

RIMMER: Prostě tvůj mozek nahrajeme. Krytone, připrav pětimegabytovou zálohu.

318

KRYTON:

KRYTON: Provedu, pane.

319

LISTER:

LISTER: Já si tim nejsem jistej.

320

Střední sekce Kosmiku. LISTER sedí v křesle stroje na plastiku osobnosti s pootevřenou pusou a vyplazeným jazykem. Šilhá a vypadá nepřítomně.

321

RIMMER:

RIMMER: Áá, hotovo. Výborně!

322

KRYTON:

KRYTON: Ještě jsem nezačal. Pane Listere?

323

LISTER:

LISTER: Promiň, snil jsem.

324

KRYTON:

KRYTON: Jste připraven?

325

LISTER:

LISTER: Jistě, jdeme na to.

326

Stroj se spustí, nad LISTEROVOU hlavou se objeví světlo…

327

Naftové plošiny. Otevírají se dveře výtahu a vystupují naši tři hrdinové v bílých zimních bundách. V každé ruce mají pistoli.

328

RIMMER:

RIMMER: Pošleme ho tam, ať to skoncuje.

329

KRYTON (Kouká se do psychoskenu v hodinkách.): Áá.

330

RIMMER:

RIMMER: Co je?

331

KRYTON:

KRYTON: Podle mého snímače jsme teď zcela obklíčeni životními formami. Morfátka zřejmě dosáhla plnoletosti rychleji, než jsme čekali.

332

RIMMER:

RIMMER: Ale co Kocour? Znamená to, že už zbaštili jeho emoce?

333

KRYTON:

KRYTON: Podle snímače je tu devět životních forem. Ještě žije, ale skomírá. Nachází se v cituprostém polostavu. Jeho mysl je skoro prázdná.

334

RIMMER:

RIMMER: Takže žádná změna.

335

KRYTON:

KRYTON: Ale s každým polymorfem, kterého zabijeme, se část Kocourovy osobnosti vrátí.

336

Přibíhá KOCOUR.

337

KOCOUR:

KOCOUR: Kluci, potřebuju píchnout! Jsem totálně vyřízenej.

338

LISTER po něm vystřelí a KOCOUR se rozprskne na hromádku zeleného slizu.

339

RIMMER:

RIMMER: Jak jsi věděl, že to není Kocour?

340

LISTER:

LISTER: Nevěděl.

341

RIMMER:

RIMMER: Tak proč jsi ho zastřelil?

342

LISTER:

LISTER: Proč ne?

343

Znovu přibíhá KOCOUR.

344

KOCOUR:

KOCOUR: Pomozte mi!

345

LISTER ho zase zastřelí a z KOCOURA zbude jen sliz.

346

RIMMER:

RIMMER: Co je s nim?

347

KRYTON:

KRYTON: Nemá emoce, pane, změnili jsme ho na odlidštěného zabijáka.

348

RIMMER:

RIMMER: A co budeme dělat?

349

KRYTON:

KRYTON: Dovolím si navrhnout, běhání.

350

RIMMER uteče. KRYTON se zastaví a pak běží na druhou stranu.

351

KRYTON jde sám po naftových plošinách. Narazí na RIMMERA.

352

KRYTON:

KRYTON: Á, tady jste, pane. Bojím se, že pan Lister může být polymorf. Proto dokázal odhalit jiné polymorfy a zabít je.

353

RIMMER:

RIMMER: Proč by je měl zabíjet?

354

KRYTON:

KRYTON: Jsou známi tím, že se vzájemně zabíjejí. Zbyde tak víc potravy pro vítěze. Nemůžeme věřit nikomu!

355

RIMMER:

RIMMER: Tak jak mám věřit tobě? (Namíří na něj obě pistole.)

356

KRYTON:

KRYTON: Eh-h, jak mám věřit já vám? (Také na něj namíří zbraně.)

357

Přichází LISTER.

358

LISTER:

LISTER: A jak mám já věřit vám oběma?

359

Všichni tři teď stojí v kroužku a míří na sebe zbraněmi.

360

KRYTON:

KRYTON: Kolik jich zůstalo?

361

LISTER:

LISTER: Mm, takovejch šest.

362

KRYTON:

KRYTON: Šest, to je pravda. A on může být jeden z nich. (Ukazuje na RIMMERA.)

363

RIMMER:

RIMMER: Já nejsem polymorf.

364

KRYTON:

KRYTON: Já taky ne!

365

LISTER:

LISTER: Ani já.

366

RIMMER:

RIMMER: Co budeme dělat? Proč se ptám tebe?

367

LISTER:

LISTER: Protože nejsem polymorf, ale ty bys moh a ty taky.

368

KRYTON:

KRYTON: A co jít dolů do laboratoře a zrentgenovat se? Tak budeme mít jistotu. Je to jasné?

369

RIMMER:

RIMMER: Dobrý nápad.

370

Všichni tři opatrně postupují k výtahu. Snaží se nespustit nikoho z pohledu, takže se v trojlístku podivně otáčejí.

371

RIMMER, LISTER, KRYTON (jeden přes druhého): Až po tobě. Až po tobě. Až po tobě…

372

Najednou se potkávají tři skupinky, všechny ve stejné situaci.

373

RIMMER:

RIMMER: To je zlý sen.

374

KRYTON:

KRYTON: Pojďme do laboratoře a zrentgenujeme se navzájem.

375

RIMMER:

RIMMER: Proboha, není to už tak dost těžké?!

376

Doprostřed toho zmatku přiběhne KOCOUR, trochu rozcuchaný, ale živý a zdravý.

377

KOCOUR:

KOCOUR: Kluci! Svázali mě, ale já jim frnknul. Co se děje?

378

RIMMER:

RIMMER: Je tady šest polymorfů a nevíme, kdo je kdo.

379

KOCOUR:

KOCOUR: Áá, vy na to kápnete. Já zas jdu! Ááu! (Odběhne pryč.)

380

RIMMER:

RIMMER: Pojďme do výtahu.

381

Všech devět jich jede výtahem. Stále na sebe navzájem míří pistolemi.

382

Výtah se zastaví. Dveře se otevírají a za nimi stojí KOCOUR. V rukou má také pistole a bez váhání šestkrát vystřelí.

383

Ve výtahu zbyli jen RIMMER, LISTER a KRYTON pokrytí zeleným slizem.

384

KRYTON:

KRYTON: Jak jste poznal, kdo je kdo?

385

KOCOUR:

KOCOUR: Máma svý děti vždycky rozezná.

386

LISTER klepe na dveře KOCOUROVY kajuty.

387

LISTER:

LISTER: To jsem já, můžu dál?

388

KOCOUR (Už leží v posteli.): Snažím se spát.

389

LISTER:

LISTER: Kocoure, chtěl bych s tebou mluvit vo tom, co nejseš. Teda, vlastně, já vím, že nejseš, ty víš, že nejseš, voba to víme.

390

KOCOUR:

KOCOUR: Protože nejsem?

391

LISTER:

LISTER: Přesně tak. Ale kdybys byl, což nejsi, neznamenalo by to, že jsi lůzr, že nejsi supr. Bylo by to, že si ještě nepotkal tu pravou.

392

KOCOUR:

KOCOUR: Ale já nejsem.

393

LISTER:

LISTER: Jasně.

394

KOCOUR:

KOCOUR: Takže je tenhle hovor na nic.

395

LISTER:

LISTER: Jasně.

396

KOCOUR:

KOCOUR: Tak vypadni.

397

LISTER:

LISTER: Ehh, už jdu.

398

LISTER odchází zpod peřiny vylezou dvě KOČKY.

399

KOČKA #1: Teda, ten je otravnej.

400

KOČKA #2: Jak dělá chápavýho. To neví, že kočka má vždycky dva domovy?

401

KOCOUR:

KOCOUR: Říkal jsem mu to, ale von neposlouchá!

402

KOČKA #1: Hele, je pozdě, pořád povídáme a nebude moc času na milování.

403

KOCOUR:

KOCOUR: Tohle je sen, že jo?

404

KOČKA #1: Ale ber to z tý lepší stránky, ještě ses neprobudil.

405

KOCOUR:

KOCOUR: Jdeme na to! Trubice ven!

406